Daniela Kovářová

Daniela Kovářová, rozená Šindlerová, (* 17. listopadu 1964 Ostrava) je česká právnička, spisovatelka, advokátka se specializací na rodinnou problematiku a politička, bývalá ředitelka Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryně spravedlnosti České republiky ve Fischerově vládě. Od ledna 2018 je prezidentkou Unie rodinných advokátů.

JUDr. Daniela Kovářová
11. ministryně spravedlnosti ČR
Ve funkci:
8. května 2009  13. července 2010
Předseda vládyJan Fischer
PředchůdceJiří Pospíšil
NástupceJiří Pospíšil
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1987–1989)
Nestranička
v české vláděza ODS (2009–2010)

Narození17. listopadu 1964 (57 let)
Ostrava
Československo Československo
ChoťMartin Kovář
Dětidcera Jana a syn Jan
Alma materPrávnická fakulta Masarykovy univerzity
Profeseprávnička, politička
CommonsDaniela Kovářová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mládí a studium

Studovala na Gymnáziu Jízdárenská v Ostravě. V roce 1987 absolvovala Právnickou fakultu J. E. Purkyně v Brně (v současnosti Masarykova univerzita). V letech 1987 až 1989 byla kandidátkou Komunistické strany Československa.

Advokacie

V letech 1990–2008 měla advokátní kancelář v Plzni, specializovanou v oborech trestního práva, rodinného práva a smluvní agendy. Mezi lety 1999–2005 působila jako předsedkyně Sekce pro trestní právo a obhajobu České advokátní komory (ČAK). V období 2005–2008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK. Od května 2008 do února 2011 byla ředitelkou Justiční akademie, vzdělávací instituce pro soudce, státní zástupce a další zaměstnance rezortu justice.

Poté, co skončila ve funkci ministryně spravedlnosti, se vrátila do advokacie a zaměřuje se především na rodinné právo a související oblasti.[1][2] Přednáší rodinnou a advokátní problematiku a mezilidské vztahy, publikuje v odborném i populárním tisku a popularizuje právo na veřejnosti. Věnuje se také pedagogické činnosti, učila na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů a od roku 2017 vyučuje mediaci v Ústavu práva a právní vědy. Byla šéfredaktorkou odborného časopisu Rodinné listy (2011–2016), od roku 2017 stojí v čele jeho redakční rady. Spolupořádá a moderuje odborné právnické konference.[zdroj?] V oboru rodinného práva získala ocenění Právník roku za rok 2016.[3] Počátkem roku 2018 založila Unii rodinných advokátů – odborný spolek, jehož cílem je podpora rodiny a mimosoudního řešení rodinných sporů. Úzce spolupracuje s Českou advokátní komorou v oblasti dalšího vzdělávání advokátů. Od roku 2018 stojí v čele sekce rodinného práva ČAK.

Politika

Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, který pak vykonávala ve vládě Jana Fischera do června 2010. Po většinu tohoto času byla také předsedkyní Legislativní rady vlády. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá s deseti hlasy, čímž se nedostala mezi dva senátní nominanty na funkci.[4]

V dubnu 2022 oznámila svou kandidaturu do Senátu jako nezávislá kandidátka.[5]

Spolky

Od roku 1995 je členkou Mensy ČR, mezi zářím 1998 a červnem 2001 byla členkou Rady Mensy ČR a mezi říjnem 1999 a červnem 2000 místopředsedkyní správní rady „mensovního“ Osmiletého gymnázia Buďánka.[6] Je členkou Obce spisovatelů a byla její tiskovou mluvčí (2015–2018). Je také členkou Střediska západočeských spisovatelů.

Soukromý život

Je vdaná za Martina Kováře, generálního ředitele nábytkářské firmy Jitona. Bydlí spolu ve Štěnovicích u Plzně a mají dvě dospělé děti.

Názory

Rovnost žen a mužů

V roce 2017 kritizovala hnutí Me Too, bojující proti sexuálnímu obtěžování žen. Podle Kovářové je MeToo v České republice jen nafouknutá bublina a „dívky se dnes berou příliš vážně a pak se jich všechno dotkne”.[7] Magazínu Reflex sdělila, že za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy a „kampaň” MeToo je podle ní symbol toho, že se máme až moc dobře, a lituje mladé muže.[8]

V prosinci 2021 přednášela na téma „Klady a zápory ženské emancipace” na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, což vyvolalo negativní reakce u některých studentů, kteří napsali vedení fakulty dopis. V neveřejném dopise bylo uvedeno, že se přednáška Kovářové opírala „pouze o nepodložené domněnky, postrádala akademickou úroveň a strukturu” a obsahovala „nemálo genderových stereotypů”. Dále žádali vedení, aby v budoucnu uvážilo pozvání odborníků, kteří se tématem zabývají na odborné úrovni. Kovářová proti tomu uvedla, že akademická půda by měla sloužit svobodomyslným názorům a unést i provokativní otázky, nikoli omezovat diskuzi. Zároveň uvedla, že ji mrzí, že kultura rušení (cancel culture) dorazila i do Česka.[9][10] Vedení Právnické fakulty se vyjádřilo, že nenese odpovědnost za obsah vystoupení Daniely Kovářové na konferenci a že se zabývá otázkou genderové rovnosti a respektujícího prostředí na fakultě.[11][12]

Kontroverze

Během svého třináctiměsíčního působení ve funkci ministryně spravedlnosti podala 112 stížností pro porušení zákona. Několik z těchto stížností bylo značně kontroverzních, neboť byly v rozporu s názorem odborníků ministerstva a souhlasného stanoviska příslušných státních zastupitelství. Nejvyšší soud přijal zhruba 90 % stížností, které Kovářová podala. Sama Kovářová vyvrátila, že by některé z obviněných v kauzách, proti kterým podávala stížnosti, znala.[13] V této souvislosti získal největší pozornost případ Josefa Blažka a Rudolfa Tesárka, kteří v roce 2008 odcizili 74 milionů korun z auta bezpečnostní agentury. Kovářová jim nechala přerušit desetiletý trest odnětí svobody, který si již odpykávali dva roky ve vězení. Po propuštění z vězení oba prchli do zahraničí. Stížnost Kovářové stáhl její nástupce ve funkci ministra spravedlnosti Jiří Pospíšil. Policie oba muže zatkla v květnu 2011 v Thajsku.[14] Téhož roku začala okolnosti kolem podané stížnosti k tomuto případu vyšetřovat protikorupční policie, kvůli podezření z úplatkářství. Kovářová to odmítla a její verzi také posléze potvrdila policie.[15] V roce 2013 byl v této kauze pravomocně za nadržování k podmínce odsouzen soudce Vlastimil Matula, který připravil materiály pro podání stížnosti.[16][17] Kovářová k této záležitosti vypověděla, že dostávala asi dvě stě dokumentů denně, důvěřovala proto svým podřízeným, protože nebylo v jejích silách prověřovat každý z předložených materiálů.[18]

Literární činnost

Daniela Kovářová pravidelně publikuje články a komentáře v odborném i denním tisku. Od roku 2009 do začátku roku 2012 byla členkou redakční rady časopisu Státní zastupitelství. Je autorkou řady odborných článků, samostatných odborných publikací a také spoluautorkou několika odborných komentářů. Napsala také 18 beletristických knih. První dvě knihy povídek vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani, což je rodné jméno její italské babičky.[19]

Knihy

  • Rétorika aneb Jak dobře mluvit, jednat a komunikovat, Raabe, 2008 (spoluautorka Alena Špačková)
  • Minutové povídky, Triton, 2008 (pod pseudonymem Ida Sebastiani)[20]
  • Láskyplné povídky, Nová vlna, 2009 (pod pseudonymem Ida Sebastiani)[19]
  • Můj flirt s politikou aneb Příručka pro ministryně, Mladá fronta, 2010
  • Nebe Peklo Ráj, Mladá fronta, 2011
  • Oko za oko, Mladá fronta, 2011
  • Sbohem, cizinko, Mladá fronta, 2012
  • Jak se dělá štěstí, Nová vlna, 2013
  • Advokátka v šoku, Mladá fronta, 2014
  • Vyživovací povinnost po rekodifikaci, Leges, 2014
  • Právo a cestovní ruch II. – Kompendium judikatury, Havlíček Brain Team, 2014 (spoluautorka Blanka Havlíčková)
  • Mrtvá z golfového hřiště, Mladá fronta, 2015
  • Dědické právo podle nového občanského zákoníku, Leges, 2015
  • Smrt v justičním paláci, Mladá fronta, 2016
  • Jak se žije padesátkám aneb Čarodějnice neupalovat, Mladá fronta, 2017 (spoluautor Radim Uzel)
  • Jak chovat muže aneb Manuál pro otrlé, Mladá fronta, 2018
  • Podivné povídky, Leges, 2018
  • Moje republika 1918–2018, Havlíček Brain Team, 2018 (kolektiv autorů)
  • Jak hubnout a nezblbnout aneb Peklo s kily navíc, Mladá fronta, 2019
  • Komunikace s klientem jako hra... i ta má svá pravidla – Jak (ne)dělat advokacii, Wolters Kluwer, 2019
  • Tajemství v českém právním řádu, Leges, 2019 (kolektiv autorů)
  • Jak přežít krizi v rodině, Euromedia Group, 2020 (spoluautor Max Kašparů)
  • Matkovražedkyně – Ironický román o zločinu, Mladá fronta, 2020
  • Pivař a blondýna, Bondy, 2020 (spoluautor Ladislav Jakl)
  • Advokát a jeho klient, Wolters Kluwer, 2021
  • Vztahy aneb 7+1 osudových omylů, Pragma, 2021

Literární ocenění

  • 2015 – Cena Literární akademie Blinkr za nejlepší román roku za knihu Mrtvá z golfového hřiště
  • 2015 – Cena Bohumila Polana za knihu Mrtvá z golfového hřiště
  • 2017 – 3. místo, Cena Miloslava Švandrlíka za knihu Jak se žije padesátkám
  • 2018 – 2. místo, Cena Miloslava Švandrlíka za knihu Jak chovat muže,
  • 2018 – Nejprodávanější kniha nakladatelství Mladá fronta za Jak chovat muže

Odkazy

Reference

  1. Daniela Kovářová opouští Justiční akademii Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine, jacz.cz, 31. ledna 2011
  2. Výpis ze seznamu advokátů ČAK. vyhledavac.cak.cz [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-04.
  3. Právník roku 2016. Tisková zpráva [online]. Česká advokátní komora, 2017-02-03 [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.
  4. Senátoři navrhli na post ombudsmana Brožovou a ŠabatovouiDNES.cz, 23. 6. 2010
  5. PATOČKOVÁ, Tereza. Daniela Kovářová bude kandidovat do Senátu, chce chránit „normální“ svět. Refresher [online]. 2022-04-11 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. (česky)
  6. Osmileté gymnázium Buďánka, o.p.s. – výpis na portálu justice.cz Archivováno 27. 5. 2007 na Wayback Machine (IČ 25058843)
  7. Muži mě obtěžují celý život a doufám, že budou dál. Exministryně spravedlnosti kritizuje kampaň #MeToo [online]. seznamzpravy.cz, 2017-11-21 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  8. Za sexuální obtěžování si ženy často mohou samy, říká exministryně Kovářová [online]. Reflex, 2017-11-24 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  9. Emancipace přináší negativa, řekla Kovářová. Sklidila tak kritiku studentek práv [online]. aktualne.cz, 2021-12-8 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  10. Bývalá ministryně Kovářová pobouřila feministky na právech. „Dorazila sem cancel culture,“ říká [online]. Echo24, 2021-12-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  11. KOŠLEROVÁ, Anna. Studentky volají po změně na pražských právech. Vadí jim výroky vyučujících o frigiditě i oslovení ‚berušky‘. iROZHLAS [online]. 2022-01-09 [cit. 2022-04-14]. Dostupné online. (česky)
  12. Právnická fakulta stojí za exministryní Kovářovou. Její projev zvedl feministky ze židle [online]. echo24.cz, 2021-912-9 [cit. 2021-12-22]. Dostupné online.
  13. Kovářová podala jako ministryně deset kontroverzních stížností [online]. novinky.cz, 2010-8-4 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  14. V Thajsku zatkli dva Čechy, kteří v roce 2008 ukradli u Hořic 74 milionů [online]. idnes.cz, 2011-5-14 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  15. Policie šetří, proč Kovářová propustila dva vězně [online]. denik.cz, 2011-7-28 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  16. Soudce Matula dostal za nadržování zlodějům desítek milionů podmínku [online]. e15.cz, 2013-8-7 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  17. Zlodějům 74 milionů nenadržoval, zastal se Ústavní soud bývalého soudce [online]. idnes.cz, 2016-7-26 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  18. Nebyl čas vše studovat, řekla exministryně v kauze nadržování zlodějům [online]. idnes.cz, 2017-2-23 [cit. 2021-12-08]. Dostupné online.
  19. Ministryně křtila povídky nabité erotikou, Klaus pohledy na politiku – iDNES.cz, 11. 11. 2009
  20. Nová vláda má hodně žen. Ale klíčoví jsou muži: Fischer, Janota, KohoutiHNed.cz, 5. 5. 2009

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.