Dagmar Lieblová

Dagmar Lieblová, rozená Fantlová (19. května 1929, Kutná Hora22. března 2018, Praha) byla spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Terezínské iniciativy. Jako žena, která přežila Terezín a Osvětim, vyprávěla o hrůzách holokaustu na besedách v Česku i v dalších zemích. Své vzpomínky poskytla též Paměti národa a byly zpracovány Markem Lauermannem do knihy Přepsali se, tak jsem tady. Přeložila také řadu knih s různou tematikou.

Dagmar Lieblová
Dagmar Lieblová (2015)
Rodné jménoDagmar Fantlová
Narození19. května 1929
Kutná Hora
Československo Československo
Úmrtí22. března 2018 (ve věku 88 let)
Praha
Česko Česko
Povolánívysokoškolská učitelka a překladatelka
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy (2011)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházela z rodiny židovského lékaře z Kutné Hory. Celá rodina byla v červnu 1942 deportována do Terezína, kde žili až do prosince 1943. Tehdy byl vypraven druhý velký transport do Osvětimi, kde se dostala do tzv. rodinného tábora. V létě 1944 Dagmar šťastnou náhodou (kvůli chybně zapsanému věku) prošla selekcí, čímž se vyhnula smrti v plynové komoře, která čekala její rodiče i sestru. Byla přidělena na odklízecí práce do Hamburku, odkud se pak dostala koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde byli vězni téměř bez jídla a vody ponecháni svému osudu. Zde se dočkala osvobození.[1]

Po návratu do Československa se jí ujali rodinný přítel dr. František Malý a někdejší rodinná služebná Františka Holická. Téměř tři roky se léčila z těžké tuberkulózy, pak si dokončila střední školu a na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze vystudovala němčinu a češtinu. V roce 1955 se vdala, s manželem pak měli tři děti. Učila na různých školách, mimo jiné i několik semestrů jako lektorka češtiny na univerzitě v Uppsale. Téměř dvacet let působila na katedře překladatelství a tlumočnictví pražské filozofické fakulty. Po odchodu do důchodu se věnovala mimo jiných aktivit překladatelské činnosti.[1][2]

V roce 1990 byla Lieblová iniciátorkou založení Terezínské iniciativy, sdružení osob z terezínského a lodžského ghetta, které přežily holocaust. Jejím cílem je uchování paměti na oběti holokaustu, snaží se vychovávat nové generace k toleranci a působit proti rasismu, antisemitismu a xenofobii.[3] Lieblová byla řadu let předsedkyní sdružení a sama absolvovala mnoho besed a přednášek, určených zejména pro mládež (též v Německu).[4]

V roce 2011 byla prezidentem republiky vyznamenána Řádem T. G. Masaryka II. třídy. Téhož roku byla také jmenována čestnou občankou rodné Kutné Hory.

Odkazy

Reference

  1. Chtěla jsem přežít. A žít tak, aby se za mě rodiče nemuseli stydět. Příběh Dagmar Lieblové. Plus [online]. 2017-12-03 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. (česky)
  2. Dagmar Lieblová. www.kampocesku.cz [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
  3. Terezínská iniciativa - Institut Terezínské iniciativy. www.terezinstudies.cz [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.
  4. Dana Lieblová. Terezínská iniciativa, 2018, č. 90, s. 1-4 [online]. [cit. 2020-03-11]. Dostupné online.

Literatura

  • LIEBLOVÁ, Dagmar; LAUERMANN, Marek. Přepsali se, tak jsem tady: příběh Dagmar Lieblové. 2.. vyd. Praha: Společnost pro jazyky, 2016. 104 s. ISBN 978-80-906295-0-9.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.