Důlní sebezáchranný přístroj ZP 4

Důlní sebezáchranný přístroj ZP 4 byl filtrační, dýchací, sebeevakuační přístroj pro ochranu horníků před působením oxidu uhelnatého při důlních požárech v důlních prostorech. V roce 1951 byl v Československu zahájen vývoj, v roce 1953 byla zahájena sériová výroba a v roce 1956 byly všechny doly v OKR vybaveny filtračním sebezáchranným přístrojem, který nesl název ZP 1 a následně ZP 3.[1] Přístroj ZP 4 se lišil od přístrojů ZP 1 - 3 velikosti, tvarem a způsobem otevírání pouzdra. Nevýhodou přístroje bylo, že při úniku z postižené části dolu nesmělo dojít v okolním ovzduší k poklesu kyslíku pod 17 %. Se samostatným přístrojem ZP 4 musel být prokazatelně seznámen každý zaměstnanec, který fáral do dolu. Tyto přístroje byly nahrazeny sebezáchrannými přístroji s chemicky vyvíjeným kyslíkem řady ŠŠS - typy - ŠS 5M, ŠSS 7, ŠSS 1PV, 1PVM KS.[2] Výroba filtračních sebezáchranných přístrojů byla definitivně ukončena v roce 1998.

Sebezáchranný přístroj ZP 4

ZP 4