Důl Jakub

Na základě nálezů uhlí v důlních dílech dolu Hermenegild a předpokládaného výskytu uhlí, SDF získává důlní propůjčky na nové dobývací pole v roce 1865. V roce 1868 jihovýchodním směrem od dolu Hermenegild byl založen důl Jakub.[pozn. 1] Hloubeny byly současně dvě centrální jámy - těžní a větrní.

Průsak vod z terasovitých štěrkopísků řeky Lučiny významně ovlivňovaly důlní práce. Proto obě jámy byly vodotěsně vyzděny přes pokryvný útvar až do hloubky 56 m. Využitím důlních děl (překopů) k propojení s dolem Hermenegild byly důlní vody odváděny na centrální vodní jámu Hermenegild vodní.

Výdušná jáma Jakub 2 byla vybavena dvěma ventilátory. Hlavní ventilátor byl soustavy Guibal a byl poháněným jednoválcovým ležatým parním strojem. Záložní ventilátor byl soustavy Rittinger, rovněž poháněný jednoválcovým ležatým parním strojem.

Těžní jáma Jakub 1 byla vybavena pyramidální těžní věží v lineárním uspořádání, tj. jámová budova s těžní věží, strojovna a kotelna jsou řazeny v podélné ose.[1] Ve strojovně v roce 1871 byl instalován dvouválcový ležatý přímoúčinný parní těžní stroj o výkonu 100 HP, dodaný ze Strojíren hraběte Salma v Blansku.[2]

V roce 1872 začala těžba uhlí z jakloveckých vrstev ostravského souvrství. V roce 1884 těžní jáma Jakub 1 dosáhla hloubky 168,9 m a větrní jáma 102,4 m. V roce 1896 větrní jáma byla vybavena ventilátorem soustavy Capell vyrobený ve Vítkovických železárnách, starší ventilátor soustavy Guibal byl v rezervní.

V roce 1897 těžní jáma dosáhla hloubky 307 m a větrní 195 m.

V létech 1912 až 1913 byl důl Hermenegild přestavěn a modernizován a přejmenován na důl Zárubek. SDF centralizuje těžbu z dolů Vilém a Jakub na nově rekonstruovaný důl. Těžní jáma Jakub 1 byla rekonstruována na větrní, vystrojená novým ventilátorem soustavy Dinnendahl, vyrobený Akciovou společností Slaný[pozn. 2] s motorem firmy Brown-Boveri, Vídeň. Obě jámy sloužily pro větrání dolu Zárubek až do ukončení jeho existence.

V roce 1928 jámy byly hluboké: 293 m Jakub 2 větrní (konečná hloubka) a 384 m pro původní těžní Jakub 1, která byla ještě prohloubena do konečné hloubky 643,6 m.

V roce 1956 na jámě Jakub 1 byly instalovány dva axiální větrníky o výkonu 10 000 m³ / min vyrobené v Milevsku. Posledním provozovaným těžním strojem byl bubnový těžní stroj[pozn. 3] s jednoetážovými klecemi pro jeden důlní vozík.

Ukončením těžby na dole Zárubek v roce 1990 je důl Jakub vyřazen z provozu a zlikvidován. Jámy byly zasypány v roce 1992.

Důl Jakub byl zbourán, na jeho místě je jen náhrobní kámen a vývody odvádějící důlní plyny.

Uhlí bylo dobýváno z jakloveckých vrstev ostravského souvrství, metodou dobývání uhlí bylo piliřování se zakládkou nebo na zával, nebo stěnování se směrným nebo dovrchním postupem z hloubky 330 m až po sloj Adolf. Po sloučení s dolem Zárubek se uhlí dobývalo i ze svrchních hrušovských vrstev ostravského souvrství důlními díly dolu Zárubek.

Pro ubytování havířů byla vystavěna Jakubská kolonie z níž se dochovalo v roce 2003 13 domů.[pozn. 5]

• Matěj Miloš, Klát Jaroslav, Korbelářová Irena. Kulturní památky Ostravsko-karvinského revíru, Ostrava, 2009, s. 45
• Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, 2. část, Ostrava, 2002, s. 188 až 190
• Ostravsko-karvinský uhelný revír, Ostrava, 1929

• Doly Severní dráhy Ferdinandovy