Lučina (řeka)

Pojmenování Lučina má řeka od roku 1956, kdy při budování Žermanické přehrady došlo k pojmenování nově vzniklé obce Lučina a podle ní i samotné řeky. Do té doby bylo její jméno Lucina. Ve starých mapách se objevuje vícero názvů. V jejím horním toku se objevuje název Ribia či Ribnia, v oblasti mezi Domaslavicemi a Bludovicemi název Holzina či Holczina. V oblastech od Šenova až po Slezskoostravský hrad už pak Lucina.

Petr Bezruč ve Slezských písních na několika místech zesměšňuje používání jména Lučina místo dle jeho názoru správného Lucina, vidí v něm příklad „křtění dědin“ ze strany Čechů, ignorujících slezskou tradici a svébytnost. Např. v básni Polská Ostrava píše: „Přibylec nadutý národa jazyk psuje: / on švarné Lucině sází háček na hlavu...“

Soutok Lučiny a Ostravice v Ostravě

Pramení v Moravskoslezských Beskydech na severním úbočí hory Prašivá v nadmořské výšce kolem 685 metrů. Celkově její tok zprvu míří severním, později západním až severozápadním směrem. U obce Žermanice zadržuje její vody přehradní nádrž Žermanice, vybudovaná v letech 1951 až 1958 pro zásobování průmyslových podniků užitkovou vodou a sloužící též k rekreaci, ochraně před povodněmi a výrobě elektrické energie. Vzhledem k nedostatečné vodnosti vlastní Lučiny byl současně vybudován vodní kanál mezi Vyšními Lhotami a Vojkovicemi, který převádí do Lučiny vodu ze sousedního povodí Morávky a to v průměrném množství 1,9 m³/s. Pro obyvatele míst, zatopených při stavbě nádrže, vznikla na jejím levém břehu nová obec Lučina. Od výtoku pod Žermanickou přehradou je Lučina vodácky sjízdná na úseku dlouhém 24 km. Řeka nejprve pokračuje v severním směru až po město Havířov, kde se stáčí obloukem k západu. Při jihozápadním okraji Havířova byla na jejím toku vyhlášena přírodní památka Meandry Lučiny, kterou tvoří přirozené říční meandry a na ně navazující mokřady s lužním porostem. Kolem Šenova Lučina dospívá na území města Ostravy, obrací se k severozápadu, z východní strany míjí areál Nové huti a pod Slezskoostravským hradem zprava ústí do řeky Ostravice, která její vody odnáší dál do Odry. Lučina je skoro vždy hnědokalná řeka, podobné jako u řeky Myjavy na jižní Moravě. Kalnost je způsobena celkovým středním a dolním tokem. Dno je tvořeno říčním bahnem, které odnáší, ale hlavním zdrojem „čistého znečištění řeky“ jsou meandry Lučiny na středním toku. Břehy jsou téměř kolmé ke hladině a při tom se odlamují kusy hnědé zeminy, a ty skončí rozmělněné ve vodě.

Hlásné profily:[1][2][3]