Těžní stroj

Na laně těžního stroje je zavěšena těžní klec (na obrázku) nebo jiná dopravní nádoba, dopravující mužstvao, materiál a surovinu jámou.

Dva možné způsoby umístění těžního stroje: V prvním případě je těžní stroj umístěn ve strojovně (cihlová budova vpravo na snímku), z něj vedou těžní lana přes lanovnice na vrcholu ocelové těžní věže (vlevo) a odtud odbíhají do důlní jámy nacházející se pod těžní věží. Druhý případ – vlevo za ocelovou těžní věží stojí betonová těžní věž s těžním strojem umístěným přímo v hlavě věže, lana ze stroje odbíhají věží do jámy pod ní. Důl Žofie v Orlové.

Bubny dvoububnového těžního stroje. Na levý buben se těžní lano navíjí shora, na pravý buben zdola, při chodu stroje se tak jedno lano odvíjí, zatímco druhé navíjí. Důl Michal v Ostravě.

U těžního stroje soustavy Koepe je těžní lano unášeno třecím kotoučem. Důl Nordstern v Gelsenkirchen-Horst, Severní Porýní–Vestfálsko.

Těžní stroje jsou zpravidla konstruovány jako[2][3][4][5]

• bubnový těžní stroj, u nějž se těžní lano navíjí v jedné až dvou vrstvách na válcový (eventuálně kónický) buben, a to nejčastěji tak, že se dvě těžní lana protisměrně navíjejí na dva souosé bubny, takže při otáčení stroje jedna dopravní nádoba jámou klesá, zatímco druhá současně stoupá (dvoububnový těžní stroj), popř. se na buben navíjí jen jedno lano s jednou dopravní nádobou (jednobubnový těžní stroj, který je však nevyvážený a tedy energeticky nevýhodný a používá se proto většinou jen jako pomocné zařízení[6][7]); v některých případech (např. při hloubení jam) může být užito bobinového těžního stroje, u nějž se těžní lano (obvykle ploché) navíjí v mnoha vrstvách na úzký kotouč (bobinu),[2][8]

nebo jako

• těžní stroj s třecím kotoučem (systém Koepe), u nějž motor pohání oběžné kolo (tzv. třecí kotouč), po jehož obvodu je provlečeno a třením přidržováno těžní lano, uváděné otáčením kotouče do pohybu. Na obou koncích lana je zavěšena dopravní nádoba (popř. je jedna z nich nahrazena protizávažím), pod níž je zavěšeno vyrovnávací lano zajišťující přibližně stejnoměrné zatížení obou konců těžního lana tak, aby nedošlo k jeho skluzu po třecím kotouči. Těžní stroje s třecím kotoučem mohou být konstruovány jako jednolanové či vícelanové, u nichž je dopravní nádoba zavěšena na více lanech. Na rozdíl do dvoububnových těžních strojů však neumožňují dvojčinnou těžbu z různých pater dolu, neboť nelze měnit užitečnou délku těžního lana (u dvoububnového těžního stroje lze jeden buben uvolnit, vůči druhému pootočit a tím přeložit těžbu na jiné patro).

• 
  Schema dvoububnového těžního stroje
• 
  Schema jednobubnového těžního stroje
• 
  Schema bobinového těžního stroje
• 
  Schema těžního stroje s třecím kotoučem (Koepe). Pod dopravními nádobami je zavěšeno vyrovnávací lano.

• 
  Dvoububnový elektrický těžní stroj na dole Guido v Zabrze ve Slezsku.
• 
  Jednobubnový parní těžní vrat.
• 
  Parní těžní stroj se dvěma bobinami.
• 
  Dva elektrické těžní stroje s třecím kotoučem (Koepe) na dole Zollern v Dortmundu.

Těžní stroj může být poháněn zejména[2]

• parním strojem;
• elektromotorem, v minulosti především stejnosměrnými motory s Ward Leonardovým soustrojím, později i asynchronními motory;
• pneumatickým motorem, nezřídka v podobě parního stroje převedeného na pohon stlačeným vzduchem,
• hydraulickým pohonem

• 
  Parní dvoububnový těžní stroj dolu Marie Majerová v Královském Poříčí, dnes vystavený v Hornickém muzeu v Krásně.
• 
  Dvoububnový těžní stoj poháněný stejnosměrným elektromotorem Siemens & Schuckert na jámě Louis dolu Jeremenko v Ostravě.
• 
  Parní dvoububnový těžní stroj jámy Mayrau, později převedený na pohon stlačeným vzduchem.

Těžní stroj smí řídit pouze strojník s ověřenými předepsanými odbornými předpoklady a znalostmi.[9] Strojník řídí jízdu těžního stroje podle údaje o poloze dopravní nádoby (těžní klece, skipu) v jámě ukazovaného na stupnici mechanického popř. digitálního hloubkoměru a podle zvukových návěstí (rázů zvonce) dávaných od jámy návěstním zařízením. Zvuková návěští zpravidla předávána tak, že zaměstnanci (narážeči) dávají zvuková návěstí rázovým zvoncem z náraží jednotlivých pater dolu na ohlubeň jámy (ústí jámy na povrch) a narážeč na ohlubni jámy pak zvuková návěstí předává do strojníkovi do strojovny. Jeden ráz zvonce znamená návěst "stát!", při níž musí strojník těžní stroj neprodleně zastavit; větší počty zazvonění pak mají význam různých pokynů k jízdě stroje. Provoz každého těžního stroje se řídí pro něj vydaným řádem o jízdě na laně a vede se o něm kniha o jízdě na laně.[9]

• 
  Stanoviště strojníka parního těžního stroje na dole Mayrau ve Vinařicích.
• 
  Hloubkoměr těžního stroje dolu Julius III v Kopistech.
• 
  Hloubkoměr těžního stroje; na jeho vrcholu rázový zvonec návěstního zařízení. Důl Guido v Zabrze.
• 
  Návěstní zařízení pro dávání návěstí z náraží jámy do strojovny. Vlevo dole zvonec. Důl Anselm v Ostravě.
• 
  Význam návěstí pro jízdu na laně.

V České republice jsou podmínky provozování těžních strojů stanoveny vyhláškou Českého báňského úřadu č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi.[9] Před jejím přijetím byla příslušná úprava obsažena ve výnosu Českého báňského úřadu č. 12/1982 Ú. v. ČSR, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi v organizacích podléhajících dozoru státní báňské správy.[10]