Dřípatka horská

Dřípatka horská (Soldanella montana) je nízká, vytrvalá bylina vyšších poloh s modrofialovými květy. Je jediný druh nevelkého rodu dřípatka vyrůstající v České republice, vyskytuje se ale jen řídce a je považována za ohroženou vyhynutím.

Dřípatka horská
Dřípatka horská (Soldanella montana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďprvosenkovité (Primulaceae)
Roddřípatka (Soldanella)
Binomické jméno
Soldanella montana
Willd., 1809
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Brzy z jara kvetoucí dřípatka

Výskyt

Nevelké rostliny rostoucí ve Střední Evropě, hlavně ve východních Alpách a jejich podhůřích v Německu a Rakousku, částečně zasahují i do Čech. Dřípatka horská se v Česku vyskytuje na Šumavě, v Novohradských horách a v okolí Českých Budějovic a Třeboně. Severní hranice výskytu vede přes Brdy a Železné hory v Českomoravské vrchovině. Toto rozšíření je důsledkem alpské migrační cesty, kdy po ústupu ledovců následovala expanze druhů do dříve zcela zaledněných oblastí.[1][2]

Ekologie

Upřednostňuje vlhká a zastíněná horská stanoviště. Vyrůstá ve smrkových lesích nebo olšinách, kolem pramenišť a potoků, na rašelinných loukách a na humózních, kyselých a na živiny chudých půdách. Hned po sejití sněhu raší květonosné lodyhy a ve svém okolí patří mezi prvé jarní kvetoucí rostliny.[1][2][3]

Popis

Dřípatka horská je vytrvalá rostlina vysoká 5 až 15 cm. Z krátkého, vystoupavého, hlízovitého oddenku vyrůstá přízemní růžice tuhých a stálezelených listů se žláznatým řapíkem. Jejich čepele jsou okrouhle ledvinovité, slabě podvinuté a po obvodě mělce vroubkované, na rubu někdy mívají fialový nádech.

Z růžice vyrůstá jednoduchý, krátce žláznatý, květný stvol zakončený okolíkem tři až sedmi květů na stopkách. Květy jsou pětičetné, oboupohlavné a obvykle jsou převislé, za plodu jsou květní stopky pro lepší rozptyl semen vzpřímené.

Kališní lístky jsou krátké a čárkovité. Široce zvonkovitá, modrofialová, 1 až 1,5 cm dlouhá koruna má lístky nepravidelně dělené do poloviny až třech čtvrtin délky. V květu je pět ke koruně přirostlých tyčinek s prašníky a svrchní semeník s přímou čnělkou nesoucí hlavičkovou bliznu. Květy jsou cizosprašné, jsou opylovány hmyzem sbírajícím nektar. Plodem je válcovitá až kuželovitá tobolka 1,5 cm dlouhá, která se otevírá víčkem a otvor má deset zoubků. Drobná semínka rozšiřuje vítr. Ploidie druhu je 2n = 38.

České rodové jméno dřípatka je odvozeno od „dřípeného květu“, t.j. od květu hluboce rozděleného do úzkých, čárkovitých úkrojků.[1][2][3]

Ohrožení

Dřípatky v Pošumaví
Dřípené květy

Dřípatka horská je náročná na kvalitu stanovišť, která jsou mnohde ohrožována. Nejvíce jim škodí lesnické meliorace, pasečné pěstování lesa za vzniku rozsáhlých holých ploch, vysazování smrkových monokultur a znečišťování potoků zemědělskou chemií a odpadními vodami. Je proto zařazena jak ve „vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“, tak i v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání“, mezi rostliny ohrožené.[4][5][6]

Reference

  1. GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Dřípatka horská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.02.2014 [cit. 2016-01-30]. Dostupné online. (česky)
  2. KRÁSNÁ, Iva. Cytogeografie Cardamine amara v České republice a objasnění původu tetraploidních populací. Praha, 2008 [cit. 30.01.2016]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Karol Marhold. Dostupné online.
  3. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Dřípatka horská [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2016-01-30]. S. 38. Dostupné online. (česky)
  4. ZACHAR, Jiří. Příroda Velkomeziříčská: Dřípatka horská [online]. Městský úřad Velké Meziříčí [cit. 2016-01-30]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  5. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.01.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
  6. Vyhláška MŽP ČR . 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-01-30]. Dostupné online. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.