Dálnice ve Slovinsku

Výstavba prvního třicetikilometrového dálničního úseku ve Slovinsku i v Jugoslávii – Vrhnika – Postojna byla zahájena v květnu 1970. Úsek byl otevřen 29. prosince 1972. K profinancování výstavby byl posloužit i úvěr od Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj.[2] Výstavbě dálnice předcházela tzv. silniční aféra.[3] Do vyhlášení nezávislosti Slovinska bylo v republice v provozu 187 kilometrů dálnic a rychlostních silnic.[4]

V roce 1995 byl přijat Národní program výstavby dálnic v Republice Slovinsko (Nacionalni program izgradnje avtocest v Republiki Sloveniji, NPIA), který počítá především s výstavbou komunikací v ose severovýchod–jihozápad a severozápad–jihovýchod.[5][6]

Slovinská dálnice A1

Od června 2008 musejí mít osobní vozidla ve Slovinsku dálniční známku. Tyto známky jsou sedmidenní (15 €), měsíční (30 €) a roční (110 €) (od 1. prosince 2016).[8] Dálniční známky pro motocykly stojí polovinu a místo měsíční známky je k dispozici jen půlroční.

Nákladní automobily přestaly platit mýto na mýtných stanicích a od 1. dubna 2018 používají automatický výběr elektronického mýta průjezdnými mikrovlnnými bránami systému DarsGO umístěnými nad vozovkou.[9] S odstraňováním starých mýtných brán bylo započato v roce 2018 a dokončení se očekává o rok později.[10]

Zavedení dálničních známek vyvolalo konflikt, když původně byly k dispozici jen známky na půl roku nebo celý rok, situace se vyřešila v průběhu roku 2009, kdy byla zavedena i sedmidenní dálniční známka.

Zvláštní mýtné ve výši 7,20 €[11] (2017, vozidla do 3,5 tuny) se platí za průjezd tunelu Karavanky. Dálniční známka není pro použití tunelu potřeba.[12]

Pokuty za použití dálnic a rychlostních silnic bez zaplaceného mýtného jsou extrémně vysoké: 300-800 € (zhruba 7,5-20 tisíc Kč).[12][13] Při zaplacení v hotovosti na místě může být pokuta snížena až o 50%.[14] K pokutě je ještě potřeba připočítat cenu za povinné zakoupení příslušné chybějící dálniční známky.[15]