Cornwallské prase

Předkové cornwallského prasete pocházeli z místních zemských plemen černé barvy ve dvou vzdálených oblastech, v hrabství Devon a Cornwall v jihozápadní Anglii a v Essexu, Suffolku a Kentu na východě.[2]

Populace černých prasat ve východní Anglii, především v hrabství Essex, byla ovlivněna četnými dovozy prasat z Číny, které probíhaly na konci 18. století, zatímco prasata z Devonu a Cornwallu byla pravděpodobně blízce příbuzná prasatům chovaným v kontinentální Evropě, především ve Francii.[3][4]

V Devonu se prasata původně šlechtila na co nejdelší délku těla, uší, rypáku, ocasu a štětin, ale selektivní chov vedl k postupnému zušlechtění plemene a v roce 1850 byl místní ráz cornwallského prasete větší, jemnější, s dobrou stavbou těla s pevnou konstitucí. [5] Typ černých prasat v hrabství Suffolk a Kent se vyznačoval robustnější stavbou těla a vysokou plodností.[1]

Podle některých teorií pochází černá pigmentace cornwallského prasete od guinejských zakrslých prasat dovezených z Afriky nebo od prasete neapolského.[6]

Na konci 19. století byla černě pigmentovaná velká prasata mezi chovateli velmi oblíbená.[6] V roce 1898 nebo 1899[7][8][1] vznikla v Ipswichi[9] chovatelská organizace, the Large Black Pig Society. Logo společnosti, písmena LBP vepsána ve štítu, bylo zaregistrováno v roce 1902.[7]

Plemenná kniha cornwallského prasete byla otevřena v roce 1899.[10]  Došlo tak ke spojení velkých černých prasat z Devonu a Cornwallu s populacemi menších černých prasat z Essexu, hrabství Suffolk, s plemenem zvaným malé černé prase[11] a s několika dalšími v té době téměř vyhynulými plemeny černých prasat z východní Anglie.[7][12] Takto vzniklé cornwallské plemeno bylo v počátku v typu značně nejednotné, ale vzájemným křížením se rozdíly mezi prasaty z různých oblastí postupně stíraly a v roce 1913 už bylo dosaženo tvarové uniformity.[8]

Cornwallské prase má nápadně velké, klopené uši, které často brání zvířeti ve výhledu

Cornwallské prase je prase velkého tělesného rámce s dlouhým a hlubším trupem. Hlavu má poměrně dlouhou a širokou, profil hlavy je mírně prohnutý. Ocásek je vysoko nasazený a štětiny řídké.[1]

Je to konstitučně tvrdé plemeno proslulé odolností a vhodností k extenzivnímu chovu.[21]

Cornwallské prase se nejvíce hodí k pastevnímu chovu, dobře využívá statková krmiva a umí tak efektivně transformovat málo kvalitní krmivo v maso.[6][11][14][1] Je to jediné celé tmavě pigmentované plemeno prasat pocházející z Velké Británie,[13] je tmavošedé až černé bez odznaků.[1] Díky tomu nejsou citlivé na sluneční úpal.[6][11][1] Povaha cornwallského prasete je klidná, prasata lze pást v oplůtcích. Snadná ovladatelnost je částečně způsobena velmi velkýma klopenýma ušima, která zvířatům brání ve výhledu,[3][6] uši ale také chrání oči zvířete před hlínou při rytí.[14]

Cornwallské prasnice jsou plodné do vysokého věku a jsou dobrými matkami s dobrou mléčností.[1] Ve vrhu bývá obvykle 8 - 10 selat, ale některé prasnice mívají až 13 selat. Je to právě prasnice cornwallského plemene, která je zapsána v Guinnessově knize rekordů za to, že mezi lety 1940 a 1952 porodila 26 vrhů selat – největší počet vrhů, který kdy byl u prasete zaznamenán.[11] Dospělí kanci váží 320 až 360 kg a hmotnost prasnic se pohybuje kolem 270 - 320 kg. Obezita u prasnic zvyšuje riziko rozvoje cystické degenerace vaječníků a ztráty plodnosti.[14] Postupem času se plemeno zvětšuje, na začátku 20. století činila průměrná hmotnost prasnic 230 kg.[5]

Během vrcholu popularity plemene bylo cornwallské prase chováno především pro výrobu trvanlivých masných výrobků a bekonu.[21][1] Maso je libové, cornwallské prase netvoří nadbytek hřbetního sádla.[6][13] Pro masnou produkci bylo často kříženo s bílým ušlechtilým a středním bílým prasetem,[6][14] výsledný užitkový hybrid byl oblíbený mezi chovateli pro svou životaschopnost.[14] V současnosti je ale při velkovýrobě masa nežádoucí černá pigmentace kůže čistokrevných cornwallských prasat.[4]

V roce 1954 bylo v plemenné knize zapsáno 2195 cornwallských prasat, 269 plemenných kanců a 1926 chovných prasnic. Tato zvířata tvořila asi 3,4 % tehdejší populace prasat ve Velké Británii, která činila přibližně 65 tisíc kusů prasat.[22] V roce 1986 poklesl počet na pouhých 200 prasnic.[1] Na konci roku 2011 bylo v plemenné knize evidováno 421 cornwallských prasat (86 plemenných kanců a 335 prasnic), což představuje malý nárůst oproti roku 2010, kdy jich bylo 405 (65 plemenných kanců, 340 prasnic). Cornwallské prase je nejvzácnější staré krajové plemeno prasat v Británii,[23] i když počet jedinců pomalu stoupá v důsledku zvýšení poptávky po mase z tradičních plemen prasat.[13] V roce 2011 bylo plemeno klasifikováno jako "zranitelné" na seznamu organizace the Rare Breeds Survival Trust, to znamená, že podle odhadu organizace existuje 200 až 300 chovných prasnic.[24] Organizace chovatelů prasat The British Pig Association v současnosti registruje 6 krevních linií a 24 rodin cornwallského prasete.[13]

V roce 2004 australská organizace the Rare Breeds Trust of Australia zapsala cornwallské prase na seznam kriticky ohrožených plemen, což znamená, že v plemenné knize prasat v Austrálii je každý rok registrováno méně než 30 nových chovných prasnic.[25]

Americká organizace American Livestock Breeds Conservancy odhadla počet cornwallských prasat v roce 2008 na 300 chovných prasnic a zařadila plemeno na seznam kriticky ohrožených plemen, což znamená, že každý rok je do plemenné knihy ve Spojených státech zapsáno méně než 200 kusů a celosvětová populace je odhadnuta na méně než 2000 kusů. V USA se chová nejen pro zachování genetické diverzity, ale také pro maso. Jeho chov je dobrým způsobem, jak pokrýt vzrůstající poptávku po mase z pastevně chovaných prasat.[14][26][27] Kanadská organizace Rare Breeds Canada v roce 1997 evidovala jeden poslední chov cornwallských prasat v Kanadě a řadí ho mezi ohrožená plemena s tím, že v zemi se chová méně než 500 kusů.[28]