Chuej-mové

Chuej-mové neboli Jemekové (čínsky 基馬, pchin-jinem Hūi Mò nebo v sinokorejské variantě korejsky 基馬克 pchin-jinem Jīmǎkè) byli předkové národa Turkického etnika Kimäků. Pobývali v oblasti Liao-Tungského poloostrova a jižního Mandžuska. Byli představiteli etnika, žijícího na východ od Číny, které samotní Číňané nazývali Tung-i neboli východní barbaři. Vznikli sloučením dvou starověkých kmenů, jejichž název byl vytvořen z jejich dvou jmen: Chuej a Mo čili Chuej-mo nebo v korejském podání Ťie-maek.

Jemekové v roce 100 př. n. l. na poloostrově Liao-Tung podle Christofera Beckwitha

Krátká historie

Identifikace a původ

Jelikož je záznamů o Jemecích velice málo, navíc v mnoha případech pouze strohých a kusých, není zcela jasné, jakým způsobem se tyto dva kmeny ocitly v územním prostoru střední Asie. Níže je uvedeno několik teorií výzkumníků [pozn. 1]:

Jako sídelní centra Chuej-moů uvádí Christofer Beckwith až tři místa, a to:

  1. Liao-Tungský poloostrov, kde byli identifikováni pod názvem Ťie-maek [pozn. 2],
  2. jižní Mandžusko, kde byli identifikování jako Čchao-sien [pozn. 3],
  3. Korejský poloostrov podél východního pobřeží, kde v roce 100 př. n. l. vznikla monarchie pod názvem Ťie-maekské království.

Tato identifikace Jemeků je založena na čtení znaků v Záznamech velkého historika (čínsky v českém přepisu Š'-ťi, pchin-jinem Shǐjì, znaky 史記) [pozn. 4] od S'-ma Čchiena.[1][2][3][4]

Tento scénář je poněkud v rozporu s S.M. Ahinjanovým a Ju. Zujevovým scénářem, který sledoval Jemeky v různých obdobích z různých úhlů, a příslušně propojil původ Kimäků s Sjy (Se) nebo Kajy (tj. Huno-mongoly, [pozn. 5]) a Tie-lejštími Süe-jentchuy.

Jméno Kimäk vzniklo ze spojení kmenů Imi a Imek, pojmenovaných po řece Imi v údolí řeky Arguň („stříbrný“), která je přítokem Amuru. Marquart navrhl Turkickou etymologii jako „Kimäk Iki-Imäk“ (Dva-Imekové). Žádný samostatný kmen v záznamech nebyl popsán jako „Kimäk“, ale vždy byly tyto kmeny uváděny jako pár.[5] Středověcí čínští geografové neznali etnonym Kimäků, poněvadž vždy na ně odkazovali jako na Jüe-pany.[6]

Je pravděpodobné, že byli vstřebáni do konglomerátů Siung-nuských říší, v jejichž rámci se kmeny pohnuly k západu ke společnému dobývaní nových území, poněvadž je prokázáno, že středoasijští Hunové v 2. století zůstali ve Střední Asii. Zde Chuej-mové čili Jüe-pani přicházejí do povědomí pod názvem Čchu-mu-kunové[1]

Mezi lety 155–166 Sjen-pejové vytvořili kočovnou konfederaci, řízenou Tchan-š'-chuajem, a převzali pozemky Siung-nuovské říše. Poté vytlačili Ting-lingy - budoucí Kypčaky do Sajanských hor. Nejsilnější kmeny Siung-nuovské konfederace, známé podle Číňanů jako „Silní Hunové“, se pohnuly k západu. S novými spojenci jako byli Tocharové, Íránci, Ugrové a Kavkazané nakonec dosáhli Evropy jako Hunové, kde dominovali Alani a Gótové.

Odkazy

Poznámky
  1. archeologů, orientalistů, sociologů, sinologů a jazykovědců atd...
  2. Liao-Tungský poloostrov (Dandun - Dangdun - Liaodong peninsula - 41°N 123°E)
  3. Čchao-sienové čili Chuej-mové byli jejich příbuznými, Tunguzštími Korejci nazýváni Ťie-maek
  4. Čch'ch-čch' nebo Š'-čch'
  5. Kajyové se později staly součástí Oguzských kmenů

Reference
  1. BECKWITH, Christopher I. "Říše hedvábné stezky", 2009, Část první, Prinston University Press, 2009, p. 91 (anglicky)
  2. BECKWITH, Christopher I. "Koguryo, jazyk ...", Leiden, Brill, 2004 (anglicky)
  3. BECKWITH, Christopher I. "Metodické poznámky ...", Altaj Hakpo, 2007, 16:199-234 (anglicky)
  4. BECKWITH, Christopher I. "Ethnolingvistická historie ...", Journal Inner a Daleký východ, 2005, 2,2: 34-64 (anglicky)
  5. ZUEV, Yu. Early Türks: Essays of History and Ideology, Almaty, Dayk-Press, 2002, pp. 133-134 (rusky)
  6. GUMILJOV, L.N. "Ancient Turks", Moscow, Science, 1967, Ch.27 Dostupné online(rusky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.