Chronické chřadnutí jelenovitých

Chronic wasting disease (CWD), v české literatuře pojímaná jako chronické chřadnutí jelenovitých, chronické chřadnutí jelenů nebo doslovným překladem nemoc chronického vyčerpání, je onemocnění postihující jelenovité převážně v Severní Americe. Choroba se řadí do transmisivních spongiformních encefalopatií (TSE), skupina nemocí, která zahrnuje podobé choroby jako bovinní spongiformní encefalopatii (nemoc šílených krav), nebo klusavku.

Jelenovitý s viditelnými příznaky chronického chřadnutí (CWD)

Klinický obraz

Chronické chřadnutí se nejčastěji objevuje v dospělých zvířatech. Po prvotním vystavení nemoci, infikovaný jedinec začne projevovat příznaky v dalších 18-24 měsících. Nemoc je progresivní a vždy smrtelná, především se projevuje ztrátou váhy, změnou chování - ztráta potřeby sociálního kontaktu a strachu z lidí. Nadále ataxie, pokles hlavy, opakovaný pohyb po jedné trase, škodlivé zvyky. Může se objevit nervozita, podrážděnost, slinění zvířete, vyšší potřeba pití a močení, změny v příjmu potravy...

Příčina onemocnění

Jako ostatní onemocnění ze skupiny transmisivních spongiformních encefalopatií, je i CWD charakterizována přítomností patologicky složeného prionového proteinu (PrP) v centrální nervové soustavě. Správně složený protein (buněčný prionový protein, PrPC) se vyskytuje i u zdravých jedinců, avšak setká-li se s složeným proteinem PrPCWD, může jeho složení přejmout. Rozvíjí se postupná neurodegenerace. Co vyvolává vznik prvního patologicky složeného proteinu, není vždy přesně známo. Obecně se u prionových chorob přijímá teorie předpokládající přenos alimentární cestou při konzumaci nervové tkáně nakaženého jedince a familiární forma onemocnění – tedy dědění onemocnění v rodině. Většinu případů (u lidí, avšak u jelenovitých jako býložravců obzvlášť) je však označována jako sporadická, což znamená, že příčinu neznáme. V experimentech se ukázala možná role bakteriální nákazy.

Epidemiologie

Výskyt CWD byl popsán pouze v Severní Americe, v některých státech na severozápadě USA. Přenos je pravděpodobně zprostředkován slinami, ulpívajícími na trávě, kterou pak spásají další. Zda nehrozí přenos infekce na člověka, není zcela jisté. Proto se doporučuje vyhnout se v endemických oblastech (tedy v Severní Americe) konzumaci tkání jelenovitých, které by u nakaženého zvířete mohly obsahovat infekční priony – mozku, míše, očím, slezině a lymfatickým uzlinám.[zdroj?] Dovoz jelenovitých ze Severní Ameriky do Evropy je limitován opatřeními, vyplývajícími ze snahy zabránit rozšíření nákazy.[1]

Reference
  1. Článek v časopise Myslivost, č. 8 / 2007, str. 24 – 25, dostupný na webu www.wildlifecentrum.cz[nedostupný zdroj]

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.