Chrastava

Lužické vojsko pod vedením Jana z Polence poráží u Chrastavy husity v čele s Prokopem Malým, Václavem Koudelníkem a Janem Královcem (listopad 1428)

Nejstarší osídlení bylo založeno již v 10. století slovanským kmenem Milčanů, ke skutečnému rozvoji města však došlo až ve 13. století, kdy do českého pohraničí pozval král Přemysl Otakar II. osadníky ze západní Evropy, zvlášť z německy mluvících oblastí, aby tento tehdy pustý kraj pozvedli. Nejstarší dochovaná zmínka o obci pochází z knihy o placení desátků z roku 1352, kde se vyskytuje pod jménem Craczauia. Město osídlili horníci ze saského města Pirna, kteří v okolí Chrastavy začali těžit měď, cín, olovo, stříbro a železo.

Chrastava kolem roku 1750

Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kajšperka podnikal loupežné nájezdy do oblasti Lužice. Hrad byl i s přilehlým městem zničen vojsky Šestiměstí roku 1433. To samozřejmě vyústilo v pokles počtu obyvatel s následnou stagnací. Někdy bylo místo dokonce popisováno jako pusté. K částečné obnově města došlo již v druhé polovině 15. století, ovšem zásadní roli v dalším rozvoji města měl majitel grabštejnského panství Mikuláš II. z Donína, který v letech 1512–1539 obnovil Chrastavě městská práva, udělil městu řadu privilegií, včetně práva na vaření piva či hrdelního práva. V roce 1581, kdy byl majitelem zdejšího panství Jiří Mehl ze Střelic – vicekancléř českého království za vlády Rudolfa II., získala Chrastava svůj městský znak. Těžba rud v okolí města skončila v 16. a 17. století. Obyvatelé města byli nuceni změnit způsob obživy a ve městě začaly vznikat manufaktury – a to především textilní. Když se Chrastava stala roku 1855 okresním městem a roku 1859 byla městem vedena železniční trať z Liberce do Žitavy, vedlo to k prudkému rozvoji průmyslu i kulturního života.

Náměstí 1. máje

Po podepsání Mnichovské dohody se celý okolní kraj stal částí německé Třetí říše. V souvislosti s tím navštívil krátce dne 6. října 1938 Chrastavu Adolf Hitler. Během války se v místním závodě Spreewerk vyráběly granáty. V této továrně pracovali zajatci, totálně nasazení a ženy z nedalekého koncentračního tábora. Po skončení druhé světové války byla většina zdejších německých obyvatel nuceně vysídlena. V letech 1945–1948 poklesl počet obyvatel z 8000 na pouhé 3000.

Správní komise v Chrastavě přísahala republice. Dne 3. září se konala v zasedací síni místní správní komise v Chrastavě slavnostní přísaha všech jejích členů a náhradníků do rukou člena okresní správní komise Dr. Maye. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci úřadu okresní správní komise, četnictva, učitelstva, místní vojenské posádky SNB, finanční stráže a ostatních korporací a podniků v místě. Slavnost byla zahájena proslovem Dr. Maye, po kterém byly kromě jiných probrány otázky zásobování a odsunu Němců. Výsledkem této porady bylo zjištění, že počínání místní správní komise bylo v naprostém souladu s programovým zaměřením vlády Národní fronty. Poté složili členové místní správní komise jednotlivě slavnostní slib.

—Stráž severu: deník Národní fronty v českém pohraničí. Liberec: Akční výbor Národní fronty v Liberci, 14.09.1945, 1(92), s. 4.[3]

Po roce 1948 bylo ve městě v provozu několik textilních továren (Feigl & Widrich, Textilana, Bytex, Kolora) a několik strojírenských podniků (Elitex, STS, LVZ). Padesátá a šedesátá léta 20. století byla poměrně bohatá na společenský a kulturní život ve městě, ovšem v době normalizace došlo k výraznému útlumu většiny těchto aktivit. Tento nepříznivý stav byl ještě více prohlouben uzavřením a demolicemi prostorů určených pro kulturu a zábavu jako např. taneční sály v Hotelu Praha, či v restauraci Střelnice nebo Koruna. Výstavba nového kulturního domu v Chrastavě byla sice započata v druhé polovině 80. let, objekt však nikdy nebyl dokončen a v současné době je již zdemolován. Dne 28. září 2012 při otvírání nového mostu se zde odehrál tzv. chrastavský incident, útok na Václava Klause.

Povodeň 7. srpna 2010

Zničený secesní most po povodni 7. srpna 2010

Obnovený most, léto 2017

Po vydatném nočním dešti stoupla v dopoledních hodinách hladina říčky Jeřice natolik, že se během několika málo minut vylila ze svého koryta a zaplavila prakticky celé město. K vodě z Jeřice se přidaly proudy vody z okolních polí, takže se město stalo pastí, ze které nebylo úniku. Řadu lidí musel ze střech domů zachraňovat vrtulník, evakuována byla většina obyvatel z centra i dalších částí města podél řeky.

Voda napáchala škody na veřejném i soukromém majetku, většina ulic města byla více či méně poškozená. Voda strhala všechny lávky přes Jeřici, ostatní mosty byly buď zničené anebo poškozené. Symbolem zkázy ve městě se stal krásný železný secesní most, který patřil mezi památky chráněné státem, a který se během povodně zřítil do rozbouřené Jeřice.

Škody způsobené povodní se jen v Chrastavě vyšplhaly až na 1 mld. korun. Do této sumy jsou započítány škody na obecním majetku (místní komunikace, mosty a lávky, poničená infrastruktura), ale i škody na soukromém a krajském majetku (především krajské silnice).

Chrastava bývala střediskem textilního a strojírenského průmyslu. Byly zde pobočky textilních továren Textilana, Bytex a Mykana, z podniků strojírenských zde byl Elitex, LVZ (Liberecké vzduchotechnické závody) a STS (Strojní a traktorová stanice). Dnes ve městě působí následující průmyslové podniky:

• Grupo Antolin
• Benteler
• Vzduchotechnik

V Chrastavě se nachází stanice na železniční trati 089 z Liberce přes Hrádek nad Nisou a německou Žitavu do Rybniště, kde zastavují osobní vlaky dopravce Vogtlandbahn Liberec – Seifhennersdorf a také spěšné vlaky Liberec – Drážďany. Další zastávka stojí v místní části Andělská Hora.

Obcí prochází silnice první třídy I/13 a také silnice druhé třídy II/592. Autobusovou dopravu zde zajišťují dopravci ČSAD Liberec, BusLine a ČSAD Česká Lípa.

Přes Lužickou Nisu je mezi chrastavskou částí Andělská Hora a libereckou částí Machnín místo mostu, zničeného při povodni v roce 2010, zprovozněn unikátní transbordér.

Radnice

Kostel svatého Vavřince

• Kostel sv. Vavřince je dominantou města. Pseudogotický kostel stojící na nevysokém návrší byl do současné podoby přestavěn v letech 1866–1868.
• Radnice pochází z roku 1646.
• Barokní morový sloup je z roku 1732, vrcholová socha P. Marie je obklopena menšími anděly, na středním stupni jsou sochy sv. Jana Nepomuckého, Víta, Václava, Josefa, Antonína Paduánského, Vavřince, Floriána a Šebestiána
• Železný secesní most přes říčku Jeřici byl památkou chráněnou státem. Dne 7. srpna 2010 se během ničivých záplav zřítil do koryta řeky.
• Městské muzeum sídlí v někdejším nosticovském panském domě z 16. století, který byl později přestavěn na zájezdní hostinec a později na hotel „Černý kůň“.
• Rodný dům malíře Josefa Führicha je dnes pobočkou městského muzea.
• Muzeum hasičské techniky bylo otevřeno roku 1997.
• Curia Vítkov je replika velmožského dvorce z 12. století.[6]
• Lípa Skautů u autobusového nádraží
• Meteorologický sloup, funkcionalistický objekt z roku 1932.[7]

Chrastava je rodištěm celkem deseti akademických malířů. Nejvýznamnějšími z nich jsou J. Führich, V. Kandler a G. Kratzmann.

• Josef Führich (1800–1876), český akademický malíř, který působil jako profesor na vídeňské umělecké akademii a roku 1861 byl povýšen do šlechtického stavu
• Vilém Kandler (1816–1896), český akademický malíř
• Gustav Kratzmann (1812–1902), český malíř, grafik a restaurátor
• Richard Placht (1880–1962), česko-rakouský sochař a medailér, vytvořil přes 300 plaket, medailí a mincí; působil v Hlavním mincovním úřadě ve Vídni
• Willi Sitte (1921–2013), německý akademický malíř, dlouholetý předseda Spolku výtvarných umělců NDR
• František Turpiš (1898–1918), účastník protihabsburského odboje, italský legionář, padl do zajetí a byl popraven[8][9]
• Eduard Kratzmann (1810–1865), český lékař, zakladatel první dětské nemocnice v Českých zemích
• Rudolf Loudát (1898–1944), účastník protinacistického odboje, za svou odbojovou činnost byl popravený v Drážďanech[10]
• Rudolf Fuksa (1930–1952), účastník protikomunistického odboje, jako agent chodec popravený v Praze na Pankráci

• Eichstätt, Německo
• Lwówek Śląski, Polsko