Chlorid sirnatý

Chlorid sirnatý je anorganická sloučenina se vzorcem SCl2. Tato třešňově červená kapalina je nejjednodušším a jedním z nejobvyklejších chloridů síry.

Chlorid sirnatý

Strukturní vzorec

Kuličkovo–tyčinkový model molekuly

Kalotový model molekuly

Obecné
Systematický název Chlorid sirnatý
Anglický název Sulfur dichloride
Sulfur(II) chloride
Dichlorosulfane
Sulpur chloride
Německý název Schwefeldichlorid
Sumární vzorec SCl2
Vzhled Červená kapalina s pronikavým zápachem
Identifikace
Registrační číslo CAS 10545-99-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 234-129-0
UN kód 1828
Číslo RTECS WS4500000
Vlastnosti
Molární hmotnost 102,97 g/mol
Teplota tání −121,0 °C
Teplota varu 59 °C (rozklad)
Hustota 1,621 g/cm3
Index lomu 1,557 0
Rozpustnost ve vodě hydrolyzuje
Bezpečnost

GHS05

GHS07

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R14, R34, R37, R50
S-věty S1/2, S26, S45, S61
NFPA 704
1
3
1
Teplota vznícení 234 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Chlorid sirnatý se připravuje reakcí chloru s elementární sírou nebo chloridem sirným. Jde o několikakrokový proces, který lze popsat rovnicemi:

S8 + 4 Cl2 → 4 S2Cl2; ΔH = −58.2 kJ/mol
S2Cl2 + Cl2 ⇌ 2 SCl2; ΔH = −40.6 kJ/mol

Použití

SCl2 se používá jako prekurzor organosírových sloučenin.[2]
Reaguje s alkeny za vzniku chlorsubstituovaných thioetherů, například s 1,5–cyklooktadienem za vzniku dicyklického thioetheru a s ethylenem za vzniku yperitu (S(CH2CH2Cl)2).[3]

Chlorid sirnatý je také prekurzorem několika anorganických sloučenin síry. Reakcí s fluoridy vzniká SF4.
Reakcí s amoniakem vznikají nitridy síry. Reakcí se sulfanem vznikají "nižší" sulfany jako H2S3.

Bezpečnost

SCl2 hydrolyzuje za vzniku HCl.

Podobné sloučeniny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfur dichloride na anglické Wikipedii.

  1. Sulfur dichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Schmidt, M.; Siebert, W. "Sulphur" Comprehensive Inorganic Chemistry Vol. 2, ed. A.F. Trotman-Dickenson. 1973.
  3. R. J. Cremlyn “An Introduction to Organosulfur Chemistry” John Wiley and Sons: Chichester (1996). ISBN 0-471-95512-4.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.