Fluorid sírový

Fluorid sírový (též hexafluorid síry, někdy označovaný podle vzorce SF6) je bezbarvá, plynná, anorganická chemická látka se vzorcem SF6. Tato látka je nepolární a má vysokou hustotu, asi 6krát vyšší, než je hustota vzduchu. Na rozdíl od ostatních fluoridů síry není jedovatý, proto se používá při různých fyzikálních pokusech. Podle IPCC to je skleníkový plyn. Za posledních 16 let se koncentrace fluoridu sírového v ovzduší téměř zdvojnásobila (viz graf).

Graf množství fluoridu sírového ve vzduchu (měření na hoře Mauna Loa)
Fluorid sírový

Vzorec

3D model

Obecné
Systematický název Fluorid sírový, hexafluorid síry
Ostatní názvy hexafluor-λ6-sulfan
Anglický název sulfur hexafluoride
Sumární vzorec SF6
Vzhled Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS 2551-62-4
Číslo RTECS VZ4725000
Vlastnosti
Molární hmotnost 146,06 g/mol
Teplota varu sublimace: −64 °C; 209 K
Hustota 6,63 kg/m3
Struktura
Krystalová struktura Kosočtverečná
Bezpečnost

GHS04

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty Žádné
S-věty S38
NFPA 704
0
0
0
 
Teplota vznícení Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Výroba

Roku 1901 Henri Moissan a Paul Lebeau objevili, že fluorid sírový vzniká, společně s fluoridem siřičitým (SF4) a dekafluoridem disíry (S2F10), reakcí síry a fluoru (avšak je kontaminován ostatními fluoridy a fluorem, dále probíhá čištění).

S8 + 24F2 → 8SF6

Dále je potřeba odstranit ostatní produkty, které jsou jedovaté. Zahříváním se rozpadne dekafluorid disíry, a fluorid siřičitý se odstraňuje reakcí s hydroxidem sodným (NaOH), kde vznikají fluorid sodný (NaF) a síran sodný (Na2SO4).

S2F10 → SF4 + SF6
SF4 + 6NaOH → Na2SO3 + 4NaF + 3H2O
2F2 + 4NaOH → 4NaF + 2H2O + O2

Fluorid sírový je inertní, nereaguje dokonce ani s roztaveným sodíkem, ale je schopen exotermně reagovat s lithiem. Ročně se vyrobí asi 8 000 tun této látky. Asi 70 % se využije v elektrotechnickém průmyslu jako dielektrikum (izolant), dále se využívá při odlévání reaktivních kovů, např. hořčíku, a na plynnou výplň oken.

Změna hlasu

Fluorid sírový je schopen při vdechnutí měnit hlas. Helium má nízkou molární hmotnost, asi 4 g/mol, což je nižší než vzduch, který má hmotnost (výpočtem) asi 30 g/mol, tedy i nižší hustotu. Hélium tedy zvyšuje frekvenci hlasu. Naopak fluorid sírový, který má molární hmotnost asi 146 g/mol, několikanásobně snižuje frekvenci hlasu, tedy vytváří hlubší hlas. Hluboký hlas zůstane po mnohem delší dobu než vysoký hlas u hélia, jelikož tento těžký plyn se z plic špatně dostává pryč, na rozdíl od helia, které je lehčí než vzduch. Rychlost zvuku ve fluoridu sírovém je asi 2,3krát nižší než ve vzduchu.

Reference
  1. Sulfur hexafluoride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.