Chlorid železnatý

Chlorid železnatý (chemický vzorec FeCl2) je chemická sloučenina železa a chloru. V bezvodém stavu se jedná o pevnou našedlou látku. Z vodných roztoků krystalizuje jako tetrahydrát v podobě zeleně zbarvených krystalů. Existuje i dihydrát, avšak tetrahydrát je nejčastější v laboratoři užívanou formou chloridu železnatého.

Chlorid železnatý

Kuličkový model krystalu chloridu železnatého

Obecné
Systematický název chlorid železnatý
Latinský název Ferrosi chloridum
Ferrum chloratum oxydulatum
Anglický název Iron(II) chloride
Německý název Eisen(II)-chlorid
Sumární vzorec FeCl2
Vzhled žlutozelený prášek nebo krystaly
zelený prášek nebo krystaly (hydráty)
Identifikace
Registrační číslo CAS 7758-94-3
16399-77-2 (dihydrát)
13478-10-9 (tetrahydrát)
PubChem 24458
Číslo RTECS NO5400000
Vlastnosti
Molární hmotnost 126,753 g/mol
162,784 g/mol (dihydrát)
198,814 g/mol (tetrahydrát)
234,845 g/mol (hexahydrát)
Teplota tání 677 °C
120 °C (dihydrát)
105 °C (tetrahydrát)
Teplota varu 1 021 °C
Teplota dehydratace 90 °C (- 2 H2O, tetrahydrát)
Hustota 3,162 g/cm3
2,358 g/cm3 (dihydrát)
1,96 g/cm3 (tetrahydrát)
Index lomu nDa= 1,567
nDc= 1,564
Rozpustnost ve vodě 49,7 g/100 g (0 °C)
62,33 g/100 g (10 °C)
64,39 g/100 g (20 °C)
73,0 g/100 g (50 °C)
105,7 g/100 g (100 °C)
dihydrát
155,56 g/100 g (77 °C)
160,19 g/100 g (90 °C)
166,47 g/100 g (100 °C)
tetrahydrát
145,9 g/100 g (13 °C)
151,94 g/100 g (20 °C)
197,48 g/100 g (50 °C)
222,74 g/100 g (60 °C)
255,92 g/100 g (70 °C)
416,3 g/100 g (100 °C)
hexahydrát
160,04 g/100 g (0 °C)
209,85 g/100 g (10 °C)
226,87 g/100 g (12 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
aceton
diethylether (ne)
Měrná magnetická susceptibilita 1,27×10−6 cm3g−1 (16 °C)
755×10−6 cm3g−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura šesterečná (α)
klencová (β)
jednoklonná (dihydrát)
jednoklonná (tetrahydrát)
Koordinační geometrie osmistěnná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −341,9 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 339 J/g
Entalpie varu ΔHv 990 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −628 J/g
Standardní molární entropie S° 118,0 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −302,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,604 8 JK−1g−1
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty R22 R36/38
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příprava

Chlorid železnatý

Laboratorně ho lze připravit reakcí železa s kyselinou chlorovodíkovou v inertní atmosféře. Je možné jej také připravit redukcí zahřátého chloridu železitého vodíkem. Alternativní metodou přípravy FeCl2 je redukce chloridu železitého chlorbenzenem:

2 FeCl3 + C6H5Cl → 2 FeCl2 + C6H4Cl2 + HCl

Průmyslově se získává zpracováním odpadů, jež vznikají při výrobě oceli působením chlorovodíku.

Reaktivita

Chlorid železnatý je poměrně reaktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že se poměrně snadno oxiduje již stáním na vzduchu na červenohnědý chlorid železitý. Je schopný reagovat s velkým počtem ligandů za tvorby komplexních sloučenin. Reaguje s chloridy alkalických kovů za vzniku tetrachlorželeznatanů: M2[FeCl4].FeCl2

Využití

Přestože je chlorid železnatý relativně dostupnou sloučeninou, je jeho využití poměrně omezené. Způsobeno je to hlavně jeho nestálostí na vzduchu. Z toho důvodu se častěji využívá síran železnatý, který je na vzduchu stabilnější. Nejčastěji se chlorid železnatý využívá v laboratoři při přípravě komplexních sloučenin železa. Dále je využíván v organické syntéze jako redukční činidlo. Průmyslově se jej využívá při čištění odpadních vod, kde se využívá zejména při odstraňování toxických chromanů.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) chloride na anglické Wikipedii.

  1. Ferrous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
  • J. Kameníček, Z. Šindelář, R. Pastorek, F. Kašpárek: Anorganická Chemie, Nakladatelství UPOL, 2006
  • F. A. Cotton, G. Wilkinson: Anorganická chemie, Academia Praha, 1973

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.