Balthilda

Podle životopisu Vita Sanctae Bathildis[5][6] se Balthilda narodila kolem roku 626 či 627. Byla krásná, inteligentní, skromná a pozorná k potřebám ostatních. Jako mladá dívka byla prodána do otroctví Erchinoaldovi majordomovi královského dvora Chlodvíka II. Erchinoald, jehož manželka zemřela se do Balthildy zamiloval a chtěl si ji vzít, s čímž nesouhlasila. S královského dvora unikla a v úkrytu setrvala do doby, než se Erchinoald znovu neoženil. Později ji Erchinoald věnoval Chlodvíkovi, aby si u něho zajistil přízeň a Chlodvík ji požádal o ruku.[7][8] I jako královna zůstala Balthilda pokorná a skromná. Je známá svými charitativními službami a velkorysými dary. Z jejích darů byly založeny opatství Corbie a Chelles. Je pravděpodobné, že je zakladatelkou i dalších opatství, jako klášter Jumièges, klášter Jouarre a klášter Luxeuil. Poskytovala podporu Claudiu z Besançonu a jeho opatství v pohoří Jura.

V manželství se narodili tři děti, z nichž se všichni stali králi, Chlothar III., Childerich II. a Theuderic. Když Chlodvík zemřel, na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Chlothar III., který byl nezletilý a tak Balthilda se stala velmi schopnou vládnoucí královnou. Balthilda zrušila obchodování s křesťanskými otroky a usilovala o osvobození dětí, které byly prodány do otroctví. Podle Jane Tibbetts Schulenburgové, historičky univerzity ve Wisconsinu Balthilda a Eloi společně pracovali na své oblíbené charitě, nákupu a osvobozování otroků.[9] Poté, co její tři synové dosáhli dospělosti a usadili se na svých územích (Chlotar v Neustrii, Childerich v Austrasii a Theuderich v Burgundsku) se stáhla do svého oblíbeného opatství Chelles poblíž Paříže.

Balthilda zemřela 30. ledna 680 a byl pohřbena v opatství Chelles. Její životopis Vita Sanctae Bathildis byl napsán brzy po její smrti, pravděpodobně někým z komunity opatství Chelles. Její oficiální kult začal v době, kdy byly její ostatky přeneseny z bývalého opatství do nového kostela v roce 833 pod záštitou Ludvíka Pobožného. Balthilda byla svatořečená papežem svatým Mikulášem I. Velikým přibližně 200 let po její smrti.