Chlamydióza

Onemocnění lidí způsobená chlamydiemi byla známa již v dávných dobách. Trachom je popisován v egyptských papyrech, obraz lymfogranuloma venereum popsal John Hunter v 18. století. Naproti tomu jiné chlamydiové infekce, např. urogenitální, byly rozpoznány až v nedávné době.

První onemocnění u lidí popsal ve Švýcarsku Ritter (1879); tehdy onemocnělo 7 členů z jedné rodiny, z nichž 3 zemřeli. Choroba se objevila za 3 týdny po zakoupení exotických ptáků, kteří již vykazovali klinické příznaky onemocnění. V dalších letech se množily údaje o onemocněních po zakoupení papoušků. V roce 1892 vznikla první větší epidemie v Paříži, a to po dovozu papoušků z Argentiny; do r. 1896 onemocnělo ve větším počtu domácností celkem 70 lidí, z nichž 24 zemřelo.[6]

Koncem minulého století se epidemie psitakózy vyskytly v Itálii a v Německu; v r. 1909 se vyskytla pozoruhodná epidemie v Zülpichu. Zdánlivě zdravý pár papoušků způsobil smrt jednoho z novomanželů a potom postupně onemocnění lidí, kteří nemocného ošetřovali. Nejvíce lidí onemocnělo po jeho pohřbu, když se zdrželi několik minut v místnosti, v níž byla klec s papoušky. Celkem onemocnělo 26 lidí a 5 z nich zemřelo. V letech 1914-28 se vyskytly jen ojedinělé menší epidemie v Anglii a v USA, protože ve většině států byla již v platnosti ochranná opatření proti této chorobě založená na zákazu a kontrole dovozu papoušků.[6]

Velká epidemie až pandemie proběhla v letech 1929-30. V roce 1929 v Argentině nejprve onemocnělo v okolí Cordoby více než 100 lidí za příznaků atypické pneumonie. Epidemiologické šetření ukázalo, že všichni přišli do styku se zásilkou 5000 papoušků z Brazílie, kteří hromadně hynuli a jejichž majitelé se proto snažili je rychle a levně rozprodat. Nejvíce nemocných lidí bylo mezi prodavači a překupníky. Aukce pokračovala v Tucumanu, kde se vzápětí také objevila onemocnění lidí. Teprve na podzim r. 1929, kdy byla choroba přenesena do hlavního města, byla konečně zburcována veřejná zdravotnická služba, protože i zde došlo k těžkému průběhu epidemie. Proto byl zakázán jakýkoliv prodej a přesun papoušků z Argentiny. Přesto byla nákaza v průběhu roku 1930 zavlečena nejméně do 12 států – USA, Anglie, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Francie, Dánska, Alžírska, Holandska, Egypta, Německa, Švédska a Československa. Uvádí se, že celkem onemocnělo 750-800 lidí, z nichž asi 40 % zemřelo. Ve většině případů byla nákaza do Evropy zavlečena papoušky z Jižní Ameriky. Ale i v Evropě, v místních chovech papoušků, byly prokázány latentní rezervoáry infekce, které čas od času byly zdrojem infekcí pro člověka. První případ chlamydiózy u nás u importovaných ptáků popsali Galia et al. (1949). Vážná epizootie kachen v Československu byla pozorována v letech 1949 až 1963 (Strauss, 1967).[6]

Na vysokou kontagiozitu původce ukazuje případ jedné kočovné divadelní společnosti, která si vypůjčila papouška od chovatele pro své představení. Během vystoupení se nakazilo 12 herců, třebaže papoušek byl na jevišti jen v kleci. Další epidemie chlamydiózy byla zaznamenána mezi lovci a škubačkami peří buřňáků ledních (Fulmarus gracialis) na Faerských ostrovech v roce 1939.[6]

Pandemie chlamydiózy v letech 1929-30 přispěla k rozpoznání etiologie, epizootologie i diagnostiky nemoci. Bedson et al. (1930) prokázali filtrovatelnost původce a v témže roce, nezávisle na sobě, popsali způsob mikroskopického průkazu původce ve vyšetřovaném materiálu z lidí a ze zvířat Levinthal (Německo), Coles (Anglie) a Lillie (USA); elementární tělíska se proto také někdy popisují jako tělíska LCL.[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlamydióza na Wikimedia Commons
• Chlamydiové infekce v kostce
• Web pacientů domnívajících se, že za jejich stav může chlamydiová infekce

• Chlamydie
• Chlamydióza ptáků

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.