Charlotta Dorothea Biehlová

Již v raném věku ji její dědeček z matčiny strany, prezident občanského soudu a soudní exekutor, naučil číst a psát, a díky němu se také naučila německy. Když jí bylo osm let, dědeček zemřel a její otec, sekretář Dánské akademie výtvarných umění, který měl velmi omezený náhled na výchovu dívek, jí zakázal číst knihy. Tento zákaz však tajně nedodržovala a sama se dokonce naučila francouzsky, italsky a později i španělsky.[2]

Roku 1761 začala překládat pro Královské dánské divadlo hry zejména z francouzštiny, ale také z němčiny a italštiny. V té samé době začala psát i vlastní hry, inspirované Ludwigem Holbergem.[2] Její dílo tvoří sentimentální, moralistní a rozjímavé komedie a povídky, které dnes již působí poněkud zastarale. Cenné jsou ale její dopisy obsahující velmi zajímavé zprávy a podrobnosti o kulturních poměrech té doby. Významný je také její překlad Cervantesova románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha z let 1776–1777.[1]

Spisovatelka na obraze Kristiana Zahrtmanna z roku 1784.

• Poète Campagnard (1762)
• Den kiærlige Mand (1764, ‚‘Milující muž‘‘)
• Den kiærlige Datter (1764. Milující dcera‘‘)
• Den forelskede ven (1765)
• Den listige Optrækkerske (1765)
• Den Ædelmodige (1767)
• Den prøvede Troskab (1774)
• Kierligheds-Brevene (1774)
• Moralske Fortællinger (1781), povídky.
• Brevveksling imellem fortrolige venner, (1783), knižně vydané dopisy s autorčiným přítelem, mladým vojákem Johanem Bülowem, který s později stal soudním maršálem.
• Orpheus og Eurydice (1786)
• Mit ubetydelige Levnets Løb (1787, Můj bezvýznamný životbní příběh), autobiografie.