Charles Nègre

Ve svých 19. letech přišel do Paříže s úmyslem učit se uměleckému řemeslu. Studoval u malíře Paula Delaroche, Ingrese a Drollinga. Poté si otevřel své vlastní studio na 21 Bourbon Quai na Île Saint-Louis v Paříži. Delaroche jej povzbudil k tomu, aby fotografii využíval jako technickou pomůcku při malbě. Nègre nejdříve začal s procesem daguerrotypie a poté přešel na kalotypii a heliografii. Jeho fotografické práce jsou publikovány v knihách, ale sám se nikdy nevzdal malířství. Na konci svého života se odstěhoval do Nice, kde maloval portréty tamějších disidentů.[1]

Zemřel zapomenutý v roce 1880 v Grasse.[2]

Nègre je známý svými snímky architektury Paříže a Chartres a krajinářskou fotografií.

Dokumentoval také památky a umělecká díla. Portrétoval lidi, které potkával na ulicích – žebráky, chudé, dokumentoval život ve městě, například na trzích. Díky svým fotografiím pořízeným před rokem 1850 je považován za předchůdce francouzské fotografie. Jeho vztah k malířství a fotografii je popsán v úvodu nevydané knihy v roce 1854:Umění je poetický výklad přírody, zatímco fotografie jejím přesným obrazem.[3]

• 
  Charles Nègre: Muzikanti v Itálii
• 
  Malý obchodník s hadry, 1850
• 
  Chiffonnier, 1851
• 
  Jammes, 1855
• 
  Schoorsteenvegers, 1852
• 
  Rolníci, asi 1855
• 
  La salle a manger de l'asile impérial de Vincennes, 1859
• 
  Chartres. Les Bords de L’Eure, 1851
• 
  Vu de L’etage du 21 Quai Bourbon, ca. 1850
• 
  Le Phare Au Point Du Mole”, Cannes, 1860
• 
  Chateau de l'anglais, Nice, 1863
• 
  Pont Neuf depuis le Pont des Anges, Nice, 1865
• 
  Akt s labutí, 1860
• 
  Akt

Charles Nègre: Henri Le Secq na katedrále Notre-Dame, 1853