Charles Gordon-Lennox, 6. vévoda z Richmondu

Pocházel z významného šlechtického rodu Lennoxů a patřil k nemanželskému potomstvu krále Karla II. Narodil se jako lord Charles Lennox v londýnském paláci Richmond House, byl nejstarším z osmi dětí 5. vévody z Richmondu, po matce Caroline Paget byl spřízněn s významným rodem Pagetů a vnukem polního maršála 1. markýze z Anglesey. Spolu s otcem přijal v roce 1836 jméno příbuzného vymřelého rodu vévodů z Gordonu (Gordon-Lennox). Studoval ve Westminsteru a Oxfordu, poté sloužil v armádě, v letech 1842–1854 byl pobočníkem vrchních velitelů armády vévody Wellingtona a vikomta Hardinge. V letech 1841–1860 byl zároveň členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, v parlamentu zastupoval volební obvod West Sussex. V roce 1859 byl krátce prezidentem chudinského úřadu (President of the Poor Law Board) a od roku 1859 též členem Tajné rady. Po otcově smrti zdědil rodové tituly a majetek a vstoupil do Sněmovny lordů (1860, do té doby jako otcův dědic užíval titul hraběte z Marche). Po převzetí dědictví se dočasně vzdal politických aktivit a věnoval se správě rodového majetku.

Do vysoké politiky se vrátil v roce 1867, kdy kvůli předloženému návrhu parlamentní reformy odstoupili z Derbyho vlády ministr kolonií hrabě Carnarvon a ministr pro Indii markýz Salisbury. Derby musel rekonstruovat vládu a vévoda z Richmondu převzal uvolněné ministerstvo obchodu (President of the Board of Trade, 1867–1868)[3][4]. V letech 1870–1874 byl mluvčím konzervativní opozice ve Sněmovně lordů a v Disraeliho vládě přijal funkci lorda prezidenta Tajné rady (1874–1880), zároveň zůstal mluvčím Konzervativní strany ve Sněmovně lordů. V roce 1885 byl znovu krátce ministrem obchodu a poté v letech 1885–1886 státním sekretářem pro Skotsko[5]. Kromě toho se angažoval v řadě vládních výborů a komisí.

Zastával řadu čestných postů, v letech 1861–1903 byl kancléřem univerzity v Aberdeenu a v letech 1879–1903 lordem místodržitlem v hrabství Banffshire. V roce 1867 získal Podvazkový řád a v roce 1876 získal titul vévody z Gordonu platný pro celé Spojené království (dosavadní titul vévody z Richmondu platil pouze pro Anglii). V roce 1894 získal čestný doktorát na univerzitě v Cambridge.[6] Jako přímý potomek Karla II., i když z nemanželského svazku, měl ze strany královny Viktorie nárok na oslovení My Beloved Cousin (Můj milovaný bratranče).

Zámek Goodwood House (Sussex), hlavní sídlo vévodů z Richmondu

Jeho manželkou byla Frances Greville (1824–1887) z rodu hrabat z Warwicku. Měli spolu šest dětí, čtyři syny a dvě dcery, které zůstaly neprovdané. Dědicem titulů byl nejstarší syn Charles Henry Gordon-Lennox, 7. vévoda z Richmondu (1845–1928). Další dva synové, lord Algernon Gordon-Lennox (1847–1921) a lord Francis Gordon-Lennox (1849–1886), sloužili v armádě. Nejmladší syn lord Walter Gordon-Lennox (1865–1922) byl členem Dolní sněmovny a v letech 1891-1892 pokladníkem královského dvora[7].

V politice se uplatnili také mladší bratři 6. vévody z Richmondu. Lord Henry Charles Gordon-Lennox (1821–1886) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a v letech 1874–1876 ministrem veřejných prací. V Dolní sněmovně zasedali i další bratři lord Alexander Francis Gordon-Lennox (1825–1892) a lord George Charles Gordon-Lennox (1829–1877), kteří zároveň sloužili v armádě. Jejich bratranec Sir Wilbraham Lennox (1830–1897) byl generálem a velitelem na Cejlonu.