Henry Hardinge, 1. vikomt Hardinge

Studoval v Etonu a v roce 1799 vstoupil do armády, aktivní službu zahájil v Kanadě, později se v rámci napoleonských válek zúčastnil bojů ve Španělsku, kde byl dvakrát zraněn a rychle postupoval v hodnostech. V roce 1815 byl jako rytíř Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu, v červnu 1815 v bitvě u Ligny přišel o levou ruku a kvůli vážnému zranění se nemohl zúčastnit bitvy u Waterloo. V letech 1815–1818 byl přidělen k pruské armádě jako součásti okupačních vojsk ve Francii. V roce 1821 byl povýšen na plukovníka, mezitím se stal členem Dolní sněmovny (1820–1844). V politice patřil k toryům a blízkým spolupracovníkům vévody Wellingtona. Krátce po vstupu do parlamentu začal zastávat nižší vládní funkce související se správou armády, byl ředitelem vojenského zásobování v úřadu generálního polního zbrojmistra (1823–1827) a ve Wellingtonově kabinetu státním podsekretářem války (1828–1830), od roku 1828 též členem Tajné rady. V roce 1830 byl povýšen na generálmajora a v letech 1830 a 1834–1835 byl státním sekretářem pro Irsko, zároveň byl od roku 1830 členem irské Tajné rady.

V roce 1841 byl povýšen na generálporučíka a v letech 1841–1844 byl státním sekretářem války. Generální guvernér v Indii 1844–1848. Do Indie byl jmenován poté, co dosavadní generální guvernér Edward Law byl odvolán pro svůj údajně příliš benevolentní přístup k domorodcům. Henryho Hardinge v úřadu ministra války nahradil Thomas Fremantle. V Indii v té době vypukla první sikhská válka, jíž se Hardinge aktivně zúčastnil. Původně přijal jen místo druhého velitele pod vrchním velením maršála Gougha, ale pro nesouhlas s jeho pozdějšími plány nakonec uplatnil svou autoritu generálního guvernéra a velení převzal sám[3]. Vojenskými operacemi přispěl k rozšíření britských držav v Indii a po návratu do Anglie byl povýšen na vikomta Lahore s členstvím ve Sněmovně lordů. Později v první Derbyho vládě zastával post generálního polního zbrojmistra (1852), v roce 1854 byl povýšen na generála a v letech 1854–1856 byl vrchním velitelem britské armády. Mezitím byl v roce 1855 povýšen na polního maršála. Na funkci vrchního velitele rezignoval v červenci 1856 a zemřel o necelé dva měsíce později.

Oženil se v roce 1821, kdy měl již dostatečně vlivné postavení, a jeho manželkou se stala Emily Stewart (1789–1865), sestra ministra zahraničí vikomta Castlereagha. Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem titulů byl starší syn Charles Stewart Hardinge, 2. vikomt Hardinge (1822–1894), mladší syn Sir Arthur Edward Hardinge (1828-1892) dosáhl v armádě hodnosti generála, byl velitelem v Bombaji a guvernérem na Gibraltaru. Z dalšího potomstva později vynikl Charles Hardinge (1858–1944), diplomat a místokrál v Indii.