Chana Maron

Chana Meierzak se narodila 22. listopadu 1923 v Berlíně ve Výmarské republice.[2] V dětství hrála v několika divadelních hrách, filmech a rozhlasových hrách. V roce 1931 se objevila ve filmu Vrah mezi námi od Fritze Langa. Navštěvovala Montessori školu, kde se učila francouzsky. V roce 1932 strávila rok v Paříži.[3] V roce 1933, po nástupu nacistické strany k moci, emigrovala s rodinou do Britského mandátu Palestina.[4]

V roce 1940 se stala členkou divadla ha-Bima. Během druhé světové války se dobrovolně přihlásila do Teritoriální armády spadající pod Britskou armádu, kde sloužila dva roky a poté se připojila k Židovské brigádě. V roce 1945 se stala členkou divadla Kameri nacházejícího se v Tel Avivu. Byla členkou komise, ve které pomáhala utvářet repertoár souboru, včetně nových děl izraelských dramatiků. Zpočátku hrála vedlejší role, ovšem po úspěchu v roli Miky ve filmu Chodil po polích od Moše Šamira se stala jednou z předních izraelských hereček.[3]

Provdala se za hereckého kolegu Josi Jadina (syna archeologa Eleazara Sukenika a bratra izraelského generála Jiga'ela Jadina).[5] Byli spolu šest let.[6] Její nejznámější role byly v Pygmalionu, Skleněném zvěřinci (původním názvem The Glass Menagerie) a Hello, Dolly! a hrách Nathana Altermana.[2]

Dne 10. února 1970 zaútočili palestinští teroristé na letištní autobus, ve kterém se nacházela Moron, který ji dopravoval na letiště Mnichov-Riem k letu společnosti El Al do Londýna. Při útoku granátem utrpěla vážná zranění a musela ji být amputovaná noha.[7][8] I přes tato zranění pokračovalo o rok později v herecké kariéře.[7][8] Stala se mírovou aktivistkou.[8][9]

Hrála ve filmech Teta Clara (1977), Sup (1981) a Slepá ulička (1982). V roce 2000 založila Herzlijský divadelní soubor.[2] Podílela se na výstavě Altermanových básní a na výstavě děl Bertolta Brechta.[10] Koncem roku 2003 se vrátila do divadla Kameri, kde získala roli v komedii.[11] V roce 2004 hrála v divadelním představení, které ukazovalo na proces s lidmi, kteří odmítali nastoupit do Izraelských obranných sil.[12]

Chana Maron (vpravo) s Josi Jadinem (vlevo) a Sol Hurokem (uprostřed)

Provdala se za architekta Ja'akova Rechtera, s nímž měla tři děti: Amnona (architekt), Ofru (filozofka) a Dafnu (herečka).[13][14] Chana Maron zemřela 30. května 2014 v Tel Avivu ve věku 90 let.

V roce 2016 vyšel v němčině grafický románový životopis: Barbara Yelin, Vor allem eins: Dir selbst sei treu. Die Schauspielerin Channa Maron, doslova Především jedno: buďte věrní sami sobě. Herečka Chana Maron.[15]

V roce 2017 vytvořili Barbara Yelin a David Polonski výstavu podle grafického románu od Yelin. Výstava probíhala na německých středních školách (na Gymnáziu Heinze Berggruena v Berlíně a na Humboldtově gymnáziu ve Vaterstettenu), na Mezinárodním festivalu literatury v Berlíně a v Goethe-Institutu v Tel Avivu a Jeruzalémě.[16]

• Izraelská cena za přínos v oblasti divadelnictví (1973)[17]
• Čestný doktorát od Telavivské univerzity (1994)[2]
• Čestný doktorát od Ben Gurionovy univerzity v Negevu (2007)[9]
• Ynet ji označil za „první dámu izraelského divadla“.
• 

  Chana Maron demonstruje proti majitelům kina v Tel Avivu, 1950
  

  Chana Maron a Orna Poratová, 1949
  Jako svou inspiraci ji uvádělo mnoho izraelských herců, například Jóram Ga'on a Gila Almagor[18]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanna Maron na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chana Maronová na Wikimedia Commons
• Chana Maronová v Internet Movie Database (anglicky)