Chan Fej

Chan Fej (韓非; přibl. 280 př. n. l. – 233 př. n. l.) byl čínský filozof, který spolu s Li S'em, rozvinul Sün-c'ovu filozofii v doktrínu legismu. Na rozdíl od jiných slavných filozofů té doby byl Chan Fej členem vládnoucí aristokracie – narodil se do vládnoucí rodiny státu Chan v průběhu závěrečné fáze období válčících států. V tomto kontextu jsou některými autory jeho díla považována za adresovaná jeho bratranci, králi státu Chan.[1] Po mnoha letech na čchinském dvoře byl Chan Fej perzekvován svým kolegou Li S‘em a spáchal ve vězení sebevraždu.

Chan Fej
Narození280 př. n. l.
Han
Úmrtí233 př. n. l. (ve věku 46–47 let)
Qin
Příčina úmrtíotrava
Povolánífilozof a politik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

„Chan Fej“ je vlastní jméno tohoto filozofa. „Chan Fej-c'“ (韓非子) se pak nejčastěji používá k označení knihy, kterou napsal. Slovo „c'“ je nicméně často přidáváno ke jménům čínských filozofů jako čestné přízvisko (znamená „mistr“), „Chan Fej-c'“ se někdy také používá i jako označení osoby tohoto filozofa.

Legismus

Chan Fejova filozofie nazývaná legismus (někdy také používáno označení legalismus) je zaměřena na vládce. Podle jeho filozofie vládce pevně ovládá stát za pomoci tří konceptů: své mocenské pozice (勢, 'š), určitých technik (術, šu) a zákonů (法, fa). Legismus vychází z předpokladu, že každá jedná v souladu s jediným principem: vyhýbání se trestu za současné snahy dosáhnout zisku. Zákony proto musí tvrdě trestat jakékoli nežádoucí jednání a současně odměňovat ty, kteří zákony dodržují (viz legismus).

Legismus syntetizoval ideje Šang Janga, Šen Pu-chaje a Šen Taoa. Od Šang Janga převzal jeho důraz na zákony, od Šen Pu-chaje důraz na techniky a od Šen Taoa názory na autoritu a legitimitu.

Kromě konfuciána Sün-c'a, který byl Chan Fejovým a Li S'ovým učitelem, byl dalším z hlavních zdrojů jeho politických teorií Lao-c'ovo taoistické dílo Tao Te ťing, které interpretoval jako politický text a k němuž napsal komentář (kapitoly 20 a 21 v jeho knize Chan Fej-c'). Tao viděl jako přirozený zákon, který je každý a všechno přinuceno dodržovat. Současně věřil, že ideální vládce vydává zákony stejně jako nevyhnutelná přírodní síla, které lidé nemohou odporovat.

Jeho filozofie měla velký vliv na krále státu Čchin a pozdějšího prvního císaře sjednocené Číny Čchin Š'-chuang-tiho a staly se jedním z vůdčích principů vládcovy politiky. Po předčasném pádu dynastie Čchin byla Chan Fejova filozofie následující dynastií Chan oficiálně hanobena. I přes své vyvrženecké postavení v průběhu historie císařské Číny Chan Fejova politická teorie i nadále silně ovlivňovala každou následující dynastii a konfuciánský ideál vlády bez zákonů nebyl nikdy uskutečněn.

Chan Fejova filozofie byla předmětem obnoveného zájmu za vlády Komunistické strany pod vedením Mao Ce-tunga, který sám některé z jejích zásad obdivoval.

Chan Fejovo úplné zaznamenané dílo je sebráno ve spisu Chan Fej-c', knize o 55 kapitolách. Tento spis je významný také jako jediný dochovaný zdroj četných příběhů z období válčících států.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Han Fei na anglické Wikipedii.

  1. Watson, Burton: Han Fei Tzu: Basic Writings, 1964, str. 2. Král, o kterého jde, je zřejmě buď král An (238 až 230 př. n. l.), anebo jeho předchůdce, král Chuan-chuej (272 př. n. l. až 239 př. n. l.).

Literatura
  • Tomášek, Michal: Dějiny čínského práva, zejm. str. 67 a násl., Academia, 2004, ISBN 80-200-1190-0

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.