Chalamiš

Chalamiš (hebrejsky חַלָּמִישׁ, podle biblického citátu z knihy Deuteronomium 32,13 - „Sprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého“[2], v oficiálním přepisu do angličtiny Hallamish[3], přepisováno též Halamish, alternativně nazývána též Neve Cuf, hebrejsky:נווה צוף, anglicky: Neveh Tzuf, „Oáza Nektaru“, podle 1. knihy Samuelovy 9,5[4]) je izraelská osada a vesnice typu společná osada (jišuv kehilati) na Západním břehu Jordánu v distriktu Judea a Samaří a v Oblastní radě Mate Binjamin.

Chalamiš
חלמיש
Výhled z Neve Cuf (Chalamiše) na západ
Poloha
Souřadnice32°0′29″ s. š., 35°7′38″ v. d.
Nadmořská výška560 m n. m.
StátIzrael Izrael
distriktJudea a Samaří
oblastní radaMate Binjamin
Chalamiš
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel1 282 (2014[1])
Správa
Vznik1977
Zakladatelorganizace Guš Emunim
Oficiální webwww.nevetzuf-halamish.co.il
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Nachází se na v nadmořské výšce 560 metrů v kopcovité krajině na jihozápadním okraji Samařska, cca 15 km severovýchodně od města Modi'in-Makabim-Re'ut, cca 27 km severozápadně od historického jádra Jeruzaléma a cca 35 km východně od centra Tel Avivu. Osada je na dopravní síť Západního břehu Jordánu napojena pomocí lokálních silnic číslo 450 (napojení k jihu, k oblasti měst Modi'in-Makabim-Re'ut a Modi'in Ilit), číslo 465 (napojení k západu a k východu).

Chalamiš je izolovanou izraelskou osadou situovanou hluboko ve vnitrozemí Západního břehu Jordánu víc než 12 km za Zelenou linií, která odděluje území Izraele v mezinárodně uznávaných hranicích. Nejbližší izraelskou osadou je Nachliel cca 4 km jižním směrem. V bezprostřední blízkosti Chalamiš se nachází palestinské vesnice Nabi Salih a Dejr Nidham.

Dějiny
Výhled z Neve Cuf (Chalamiše) na východ

Obec vznikla v roce 1977[3], konkrétně v listopadu 1977. Na jejím zřízení se podílela skupina náboženských aktivistů okolo organizací Neve Cuf a Neve Celach a také organizace Guš Emunim. První osadníci se usadili v bývalé policejní stanici u palestinské vesnice Nabi Salih. První skupinu obyvatel tvořilo 40 rodin. Zpočátku v nové osadě chyběla voda, elektřinu zajišťoval generátor. Část osadníků odešla a jistou dobu zde zůstávalo jen sedm rodin.[5]

O možnosti založení nové osady se zmiňuje vládní materiál izraelské vlády z října 1977. Budoucí obec je v něm nazývána pracovně Al‐Nabi Salah (podle vedlejší arabské vesnice). Měla být jedním ze šesti civilních sídel, jejichž zřízení se povolovalo v rámci stávajících vojenských základen izraelské armády. V prosinci 1978 vláda souhlasila s tím posílit jádro osadníků o novou skupinu.[6]

V osadě funguje mateřská a náboženská základní škola. Dále tu stojí mikve, aškenázská i sefardská synagoga.[5] V květnu 1999 vznikla severovýchodně od vlastní osady izolovaná skupina domů Cofit na místě, kde se podle územního plánu už původně počítalo se zřízením vzdělávací instituce. Podle vládní zprávy z roku 2005 zástavba v Cofit sestávala z 28 karavanů, dvou prefabrikovaných domů, dvou kontejnerů a sportovního hřiště.[6] Cofit slouží jako sídlo vojenské přípravné školy Eliša, ve které studuje cca 50 žáků a stálý personál.[7]
V listopadu 2008 začala na kraji obce výstavba nové čtvrti. Organizace Mír nyní proti tomu podala žalobu.[8] Práce byly zastaveny, ale nakonec byla čtvrť na jaře 2013 dostavěna. Jde o soubor 12 domů.[9]

Vzhledem k odlehlé poloze ve vnitrozemí Západního břehu Jordánu nebyla počátkem 21. století osada Chalamiš zahrnuta do Izraelské bezpečnostní bariéry.[10]

Demografie

Obyvatelstvo obce Chalamiš je v databázi rady Ješa popisováno jako nábožensky založené.[11] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší obec vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 1282 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 9,4 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Chalamiš 1982–2000[12][13]
Rok 1982 1983 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
Počet obyvatel4003655185435706346596957998948568748827748079511100922
Vývoj počtu obyvatel Chalamiš od r. 2001[1][13]
Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014
Počet obyvatel894895915931941975956981105410901153114411721282

Odkazy

Reference
  1. יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky)
  2. Dt 32, 13 (Kral, ČEP)
  3. יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky)
  4. 1S 9, 5 (Kral, ČEP)
  5. חלמיש [online]. מועצה אזורית מטה בנימין [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (hebrejsky)
  6. Israel: Secret Defence Ministry Database Reveals Full Settlement Construction [online]. Fas.org Open Source Center [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Elisha Preparatory (Tzofit) [online]. Mír nyní [cit. 2009-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-26. (anglicky)
  8. Legal ActionsHalamish Petition - May 2009 [online]. Mír nyní [cit. 2009-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-30. (anglicky)
  9. Bypassing the Settlement Freeze - Semi Anual Report [online]. Mír nyní [cit. 2009-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-21. (anglicky)
  10. Separation Barrier Map [online]. B´Tselem [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Communities in the Shomron (Samaria) [online]. Yesha Communities [cit. 2009-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
  12. רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky)
  13. Table of population in each one of the settlements since 1967 [online]. Mír nyní podle údajů Centrálního statistického úřadu [cit. 2009-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-18. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.