Cervalces scotti

Byl to velký sudokopytník podobný losovi, s hlavou podobnou wapiti. Měl dlouhé nohy a dlanité, složitě větvené parohy.[2] Dorůstal délky 2,5 m a hmotnosti přibližně 709 kg.[3][4] Žil v Severní Americe ve stejné době, kdy toto území obývali další zástupci megafauny, jako byl mamut srstnatý, pozemní lenochod, bizon širokočelý či šavlozubé kočkovité šelmy.[5] Tento druh vyhynul přibližně před 11 500 lety, na konci poslední doby ledové během hromadného vymírání pleistocenní megafauny.[6][7]

C. scotti byl poprvé objeven Williamem Clarkem přibližně v roce 1805 v Big Bone Lick v Kentucky. Kompletnější kostru nalezl William Barryman Scott v roce 1885 v New Jersey. Byly nalezeny i mumifikované pozůstatky tohoto druhu.[8] Jedna z nejúplnějších lebek C. scotti byla objevena v rybníku v Kendallville v Indianě a datována byla do období před 13 500 lety.[6]

Vědci předpokládají, že se Cervalces scotti vyvinul v Euroasii. Je považován za příbuzného Cervalces latifrons, který vyhynul přibližně ve stejné době jako C. scotti.[5] C. scotti žil v převážně smrkové vegetaci od jižní Kanady po Arkansas a od Iowy po New Jersey. Jak ledovce ustupovaly mohl se los, který přišel z Asie po Beringově pozemním mostě, rozšířit do dalších oblastí, kde konkuroval původnímu C. scotti a mohl tak být příčinou jeho vyhynutí.[9] Byly však navrženy i jiné teorie o jeho vyhynutí, přestože neexistují paleontologické důkazy, že by jejich vyhynutí bylo spojeno s lidmi existuje hypotéza, že k jejich vyhynutí přispěl nadměrný lov.[10] Jiní vědci přišli s teorií, že jejich vyhynutí způsobila epidemie nemoci, kterou rozšířili malí savci, kteří do oblasti přišli s lidmi.[7]

Nejstarší dosud nalezená fosilie C. scotti objevená v korytě řeky Skunk v Iowě byla datována do období přibližně před 30 tisíci lety. To nasvědčuju tomu, že v této oblasti žil předtím, než byla tato oblast pokryta masivním ledovcem. Tato klimatická změna mohla také přispět k jeho vyhynutí.[11] V jeho vymření mohla hrát roli i změna klimatu a ztráta jeho přirozených stanovišť.[3]

Cervalces scotti pravděpodobně žil v úzce vymezené geografické oblasti, kde se charakteristicky vyskytovaly smíšené jehličnaté lesy s převahou smrku a mokřadní lesy. Tato úzká specifikace stanovišť jej činila zranitelnějším vůči nebezpečí vymření.[12] Pozůstatky C. scotti nalezené v Ohiu naznačují, že se tento druh a Homo sapiens mohli vzájemně ovlivňovat. Fosilie tohoto druhu nalezené s dalšími zástupci místní megafauny naznačují, že byli častou kořistí raných lovců.[13] V jeskyni Sheriden ve Wyandot County v Ohiu byly nalezeny pozůstatky C. scotti spolu s artefakty Paleoindiánů a fosiliemi Platygonus compressus, medvěda rodu Arctodus a s Castoroides.[14]