Centrum pro současná kulturální studia

Projekt Centra pro současná kulturální studia zformuloval jeho první ředitel Richard Hoggart (1964–1968). Projekt se zrodil v diskusích se dvěma představiteli britské kulturálně orientované sociologie – Raymondem Williamsem a Stuartem Hallem.

Pozornost Centra byla pod vedením Richarda Hoggarta zaměřena na žitou kulturu, na kulturní formy, praktiky a instituce a jejich provázanost se společností a společenskými změnami. Na Hoggartovo úsilí porozumět „každodenní“ kultuře měl vliv i fakt, že sám pocházel z dělnické třídy.

Ve svém spise The Uses of Literacy se Hoggart zabýval vztahem populární kultury a běžného života. Důraz kladl na sociální a historický kontext kulturní produkce i na příslušnost třídy a rasy konzumentů populární kultury. Ta byla doposud pojímána spíše pejorativně, přetrvávalo konzervativní estetické chápání kultury (např. Frank Raymond Leavis a rozdělení vysoké a nízké kultury). Hoggart její negativní hodnocení odmítl. Podle něj lidé populární kulturu nekonzumují, aby unikli každodennosti, naopak se snaží zesílit svoji každodenní zkušenost. Distinkce mezi „kulturní“ a „nekulturní“ praxí je pak v CCCS pojímána jako produkt ideologické reprezentace. Předpokladem pro tuto teorii je tvrzení, že kultura je prostorem, který je charakterizován permanentním bojem o její hegemonní opanování.

Nutno podotknout, že v počátečních fázích bylo CCCS ovlivněno výzkumy komunikace ze Spojených států, britská linie je však adaptovala na vlastní kulturní prostředí a civilizační tradici a vyvíjela se svým směrem. To umožnilo posun analýz v oblasti ideologie médií, která byla definována jako hlavní kulturní a ideologická síla. Jejich ideologický vliv se tak stal hlavním zájmem teoretiků a upozadil otázky behaviorismu.

Už v roce 1966 se k CCCS připojil Stuart Hall jako Hoggartův zástupce (Hallovu první knihu The Populart Arts značně ovlivnil jak Hoggart, tak Williams). Následně jej vystřídal na pozici ředitele (1968–1979).

Pod jeho vedením lze poprvé hovořit o zformování svébytné oblasti zvané kulturální studia. Hall doposud široký projekt CCCS specifikoval a obrátil jeho pozornost ke kritické reflexi role masových médií. Podílel se také zásadním způsobem na formulaci kritické teorie médií, v níž se kultura jeví jako sféra, ve které dochází k tzv. naturalizaci. Během této etapy byly vztahy mezi médii a ideologií zkoumány prostřednictvím analýz textu. Patří sem také práce E. P. Thompsona (The Making of English Working Class) spojené s každodenním životem i etnografické přístupy sociologie a antropologie.

CCCS se několik let soustředilo na tzv. rituály odporu, tj. na mechanismy obrany jedinců před tlakem dominantní ideologie. Pod tímto vlivem proběhla řada výzkumů subkultur (skinheads, hippies, punk atd.). Výzkumy analyzovaly vnější znaky subkulturního životního stylu, kterým daná subkultura vypovídá sama o sobě před většinovou společností (móda, slang, zvyky, rituály). Mezi klasické práce patří studie Dicka Hebdinga Subculture: The Meaning of Style z roku 1979 zabývající se formováním identity mládeže v subkulturním prostředí.

Ze zaměření na subkultury profitovaly rovněž feministické výzkumy, které se soustředily na aspekty ženské kulturní podřízenosti. Souběžně s těmito liniemi pokračovaly i výzkumy tříd a populární kultury.

Dalším ředitelem CCCS se stal v roce 1979 Richard Johnson. Přesunul pozornost k tématu historické konstrukce subjektivity a upozadil tradiční pozornost věnovanou analýzám mediálních textů. Vůči bohaté etnografické tradici CCCS projevoval skepsi. Etnografický výzkum se mu nejevil jako dostatečně teoreticky podložený, přičemž poukazoval na jeho tendence směrem k elitářskému paternalismu. Uznával ale práce několika osobností, například Hebdige a Willise. Základní východiska birminghamské školy však zůstala zachována.

Johnson následně předal vedení CCCS Jorgemu Lorrianovi. Během tohoto období svedlo Centrum rozsáhlý boj o přežití. Povaha CCCS se totiž od pozdních 80. let změnila – na Centrum vyvíjela nátlak birminghamská univerzita, aby bylo sloučeno s Katedrou anglického jazyka. Následně Jorge Lorrian zorganizoval mezinárodní kampaň na záchranu CCCS. Ta sice byla úspěšná, ale Centrum stejně později přešlo pod Katedru kulturálních studií a došlo k založení studijního oboru Mediální a kulturální studia. Zaměstnanci Centra se pak rozptýlili mezi Katedru sociologie a Katedru kulturálních studií. Svůj čas museli rozdělit mezi výuku a výzkumy.

Nationwide

Společně s Charlotte Brunsdonovou se zaměřili na polysémii pořadu Nationwide. Autoři vycházeli z Hallovy teorie kódování a dekódování a snažili se zjistit, jakým způsobem je text čten; tedy zda jde o typ dominantního čtení, opozitního čtení nebo o typ dohodnutého významu. Zkoumání proběhlo na vzorku 29 skupin, které tvořili členové s odlišným sociálním zázemím. Podle výsledků nejvíce skupin četlo text dominantním způsobem, současně výzkum poukázal na vliv věku, pohlaví, rasy a genderu. Kritika výzkumu vyčítala jistou neautentičnost a nepřesnost, jelikož jeho účastníci by se v běžném životě patrně nikdy nesešli.

Family Television

Zkoumání mocenské struktury domácnosti na přístupu k televizi. Podle výzkumu byl v této otázce dominantní muž – coby hlava rodiny měl přístup k ovladači a rozhodoval, jaké typy pořadů budou sledovány. Žena se ovladače zmocňovala pouze v jeho nepřítomnosti. Toto rozložení se měnilo v případech, kdy byl muž nezaměstnaný, a rodinu finančně zajišťovala žena.

Social Uses of Television

Jediný skutečně etnografický výzkum: zkoumání publika proběhlo v domácnostech. Na základě systematického pozorování vytvořil James Lull typologii sociálního užití televize.

Soap Opera

První výzkum zaměřený na četbu telenovel.