Centrovert

Centrovert (též ambivert) (z lat. center, střed, ambo, oba, versus, obrácený) je termín pro osobnost mající jak introvertní, tak extrovertní rysy ve zhruba stejné míře[1]. V odborné literatuře je tento výraz oproti introverzi a extroverzi dosud málo frekventovaný, avšak poměrně cenný, zejména pak v oblasti ekonomické a sociální psychologie.

Charakteristika

Utváření termínu
Umístění[nedostupný zdroj] ambiverta (centroverta) v kontinuu introverze - extroverze

Termín centrovert vychází z analytické teorie osobnosti podle C. G. Junga, který definoval temperamentní dimenzi introverze a extroverze[2]. Ačkoli Jung introverzi a extroverzi neodlišoval striktně a uznával proměnlivost osobnostních rysů vlivem stárnutí[3], tento výraz poprvé definoval až americký sociolog Kimball Young v roce 1927[4]. Na rozšíření termínu centroverze se v polovině 20. století podílel i britsko-německý psycholog Hans Eysenck.

Kontinuum od introverze k extroverzi

K popisu centroverze přispěl také americký profesor psychologie J. D. Higley, který popsal odlišnosti introvertů a extrovertů následujícím citátem: ,,Jsou-li introverti a extroverti „severem a jihem temperamentu“, pak centroverti představují rovník" (Löhken, 2014, s. 75). 

Kontinuum samotné je pak definováno pomocí Gaussovy křivky, kdy se v krajních pólech vyskytují na jedné straně introverti a na opačné straně extroverti - většinovou část tvoří méně vyhraněné osobnosti a uprostřed křivky se nachází právě centroverti, kteří mají sklony více či méně inklinovat k introverzi a extroverzi (Löhken, 2014, s. 75). Touto teorií se tudíž Higley shodl s Jungem, neboť oba vylučují vysoký počet silně vyhraněných osobností v lidské populaci.

Psychofyzický základ

Stejně jako u introvertů a extrovertů existuje u centrovertů biologický přístup, který popisuje biologické předpoklady pro povahové rysy.[5] Americký profesor psychologie Adam Grant uvádí, že centroverti se přibližují optimálnímu rozmezí vzruchů v mozkové kůře, zatímco u extrovertů velmi často dochází k nedostatečné stimulaci. To je důvod, proč extroverti velmi často vyhledávají zábavu ve společnosti a introverti, u kterých naopak podle Eysencka dochází ke stimulaci velmi snadno, vyhledávají klidnější prostředí s nižším počtem podnětů[6].

Kontinuum introverze - extroverze znázorněné pomocí Gaussovy křivky

Osobnostní rysy centroverta

Jednou z nejvýznamnějších výhod centroverta je bezpochyby variabilita jeho osobnostních rysů. Zvládá přizpůsobit svou komunikaci jak extrovertům, tak introvertům. Dochází tedy k lepšímu porozumění než mezi introvertem a extrovertem, kde je pravděpodobnost nesrovnalostí vyšší. (Löhken, 2014, s. 235).

Eysenck v roce 1947 uvedl, že centrovert má nejlepší předpoklady pro emoční stabilitu. Zatímco introverty popsal jako hypersenzitivní jedince a extroverty jako osobnosti těžko ovlivnitelné situací, označil centroverty v této souvislosti za stabilní normu[7].

Vedle univerzality a stability mezi silné vlastnosti centrovertů patří také intuice[8], která je velmi výhodná během komunikace. Intuitivní chování se podle Daniela Pinka projevuje pohotovým přizpůsobením k určité situaci a centroverti tudíž přirozeně vědí, kdy a jak se v určitém prostředí zachovat. Své tvrzení shrnul do citátu: „Vědí, jestli mají promluvit nebo mlčet, vědí, kdy mají zjišťovat nebo odpovídat a kdy je vhodné naléhat a kdy se držet v pozadí.“ (vlastní překlad)[9]

Centrovert na pracovním trhu

Německá psycholožka Sylvia Löhken předpokládá, že centrovertní rysy vyjadřují dobrou univerzalitu v komunikaci jak s introverty, tak s extroverty (Löhken, 2014, s. 76). Jejich flexibilita je tudíž výborným předpokladem pro úspěšnost na obchodním trhu. Na základě studie Adama Granta z roku 2013 byly domněnky potvrzeny. Grant na základě osobnostního testu rozdělil účastníky experimentu do tří skupin na introvertní, extrovertní a centrovertní prodejce. Probandi nabízeli zákazníkům zboží a celkový výdělek byl přepočítán na hodinovou tržbu. Výsledek svědčí o tom, že centroverti vydělali o 24% více než extroverti a konkurenty mezi introverty překonali o 32%[10]. Grant výsledek vysvětluje přizpůsobivostí centrovertů v určitých situacích a dokážou tím lépe vyhovět individuálním potřebám zákazníků. Dobrá výchozí pozice tak dělá z centrovertů dobré zaměstnance na trhu práce zejména v oborech vyžadujících komunikaci, např. diplomacie, marketing, psychologie atp.

Reference
  1. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. Praha: Budka, 1994. S. 12.
  2. PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. 328 s. S. 194–195.
  3. LÖHKEN, Sylvia. Introverti a extroverti. Praha: Grada, 2014. S. 30.
  4. YOUNG, Kimball. Source book for Social Psychology. New York: Alfred A. Knopf, 1927. Dostupné online. S. 398.
  5. Kniha psychologie. Praha: Universum, 2014. S. 319.
  6. EYSENCK, Hans. Readings in Extraversion-Introversion: Bearings on Basic Psychological Processes. New York: Staples Press, 1971. Dostupné online.
  7. The Huffington Post [online]. The Huffington Post [cit. 2016-02-20]. Dostupné online.
  8. Science of People [online]. Science of People [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
  9. „They know when to speak up and when to shut up, when to inspect and when to respond, when to push and when to hold back.“ (Daniel Pink)
  10. Forbes [online]. Forbes [cit. 2016-02-20]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.