Celestýn V.

Svatý Celestýn V. (1209/10 Molise – 19. květen 1296), vlastním jménem Pietro Angelario či Pietro da Morrone či Pietro Angelari da Murrone. Žil jako poustevník na hoře Morrone u města Sulmony ve středovýchodní Itálii v provincii Abruzzo. Papežem byl zhruba pět měsíců (5.7.1294 – 13.12.1294).

Svatý
Celestýn V.
192. papež
Církevřímskokatolická
Zvolení5. července 1294
Uveden do úřadu29. srpna 1294[1] (konsekrace)
Pontifikát skončil13. prosince 1294
PředchůdceMikuláš IV.
NástupceBonifác VIII.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení19. srpna (29. srpna[2]) 1294
Osobní údaje
Rodné jménoPietro Angelari da Murrone
Datum narození12091210?
Místo narozeníMolise, Sicilské království
Datum úmrtí19. května 1296
Místo úmrtíFerentino, Papežský stát
Místo pohřbeníbazilika Santa Maria di Collemaggio, L'Aquila
Svatořečení
Kanonizace5. května 1313
kanonizoval Klement V.
Svátek19. května
Uctíván církvemiřímskokatolická církev,
řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Patronknihařů; měst: Isernia, Sant'Angelo Limosano
Spolupatronměst: L'Aquila, Urbino a Molise
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Z poustevníka papežem

korunovace

Po smrti Mikuláše IV. se znepřátelené římské rody Colonnů a Orsiniů a vyhnaný sicilský král Karel II. z Anjou nemohli shodnout na novém papeži. Dva roky probíhalo bezúspěšné vyjednávání, až kardinál Latinus Malabranca navrhl na papeže Pietra Angelariho. Soupeřící strany s kandidátem jako neutrální osobou souhlasily a kardinálové jej 5. července 1294 zvolili papežem. Poselstvo se vydalo za Pietrem na horu Morrone a udivenému poustevníkovi oznámilo, že byl zvolen papežem. Pietro se však (podle Petrarky) dal na útěk, neboť oznámení poselstva považoval za ďáblovo pokušení. Poslové ho však zadrželi a odvezli do Aquily ke králi Karlovi. Tam byl také v kostele Santa Maria di Collemaggio korunován jako Celestýn V.

Nový papež byl donucen přesídlit do Neapole, kde sídlil Karel II. z Anjou, a po celou dobu svého krátkého pontifikátu byl loutkou v jeho rukou. Pietro se nikdy se svým jmenováním nesmířil. Úřední záležitosti svěřil třem kardinálům a otevřeně hovořil o své touze vrátit se zpět do poustevny v horách. Ctižádostivý kardinál Benedetto Caëtano (jeho nástupce Bonifác VIII.) mu v noci hlásnou troubou do jeho cely volal: „Celestýne, Celestýne, slož svůj úřad, neboť toto břímě je na tebe příliš těžké.“ Celestýn to považoval za hlas Boží a radostně ho 13. prosince poslechl. Neapolskému králi tento krok vyhovoval, protože se pro něj nevzdělaný a prostoduchý Pietro stával politickou zátěží. Nic nepomohlo, že proti jeho abdikaci protestovali benediktini a neapolský lid. Kardinálové pak na nátlak Karla z Anjou zvolili Benedetta Caëtana jako Bonifáce VIII. Pietro Angelario se pokoušel uprchnout z Neapole zpět do abruzzských hor. Nový papež Bonifác VIII. ho však zajal a uvěznil na hradě Fumone u Ferentina v Kampánii. Zde 19. května 1296 nevinný vězeň zemřel. Jeho tělo bylo později přeneseno do Aquily. Pravděpodobně byl svým nástupcem zavražděn[zdroj?], neboť rentgenogram hrobu odhalil v lebce pohřbeného těla dvaceticentimetrový hřeb.

Recepce

Krátce po smrti, možná i za svého života, byl také ztotožňován s „andělským papežem“ z proroctví Joachima da Fiore (podle jeho příjmení Angelari). Již v roce 1313 jej papež Klement V. prohlásil za svatého.

Dle některých výkladů se na Celestýna V. vztahují verše z Dantova Pekla:

Mnohého znal jsem v zástupu těch stínů,
však zvláště jednoho jsem rozeznával:
ten pro zbabělost vzdal se slavných činů.

(Peklo 3,57-60, překlad Otto František Babler a Jan Zahradníček)

Vykladači (včetně Dantova syna Jacopa Alighieriho) tak kladou papeže mezi ty, kteří se ze zbabělosti či lhostejnosti nepostavili ani na stranu dobra, ani na stranu zla a nezaslouží si tak ani odměnu, ani trest. Dante sám ale nikoho nejmenuje, což dává vykladačům volné pole působnosti. Český dantista Jan Blokša vypočítává ve svém komentáři z možných interpretací Ezaua, Piláta Pontského, Diokleciána, Juliána Apostatu, Romula Augustula či florentské státníky Vieri dei Cerchiho a Giana della Bellu. Výklad o Celestýnu V. však není dle Blokšy nepravděpodobný, protože Celestýn svou abdikací ponechal volné pole působnosti nenáviděnému Bonifáci VIII., což nelze "nijak schváliti ani u takového, který za živa již světcem jmín byl". [3] Blokša také upozorňuje, že Božská komedie vznikla několik let před Celestýnovou kanonizací.

Francesco Petrarca naopak tomu v traktátu De vita solitaria papežovo rozhodnutí k rezignaci chválí a dává ho za příklad samotářského života.

Ve filmové fikci Celestinské proroctví je papež Celestýn V. představen jako, ten, kdo radil ukrýt rukopisy proroctví.

Odkazy

Reference

  1. RENDINA, Claudio. I papi. [s.l.]: [s.n.] 525 s. S. 504. (italština)
  2. KELLY, John N.D. Gran Dizionario Illustrato dei Papi. [s.l.]: [s.n.] S. 525. (italština)
  3. Jan Blokša, Výklad pekla, str. 26

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Související články

Externí odkazy

Papež
Předchůdce:
Mikuláš IV.
1294
Celestýn V.
Nástupce:
Bonifác VIII.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.