Cava de' Tirreni

Původ názvu města Cava je sporný. Někteří jej odvozují od slova cavea, antického amfiteátru. Podle jiných jméno znamená "jeskyně" a to podle přítomnosti jeskyní v okolí. Poslední hypotézou je ta, že název vychází ze slova "Caba", které se vztahuje k via Caba, což byla antická cesta, která spojovala Salerno a Neapol už ve středověku a protínala celé údolí.

První obyvatelé oblasti byli Tiréni, kočovný etruský kmen, jejichž přítomnost je doložená archeologickými nálezy, které jsou uchovány v místním Muzeu della Badia Benedittina.

V době římské bylo místo vyhlášeným letním sídlem bohatých Římanů. Byly zde nalezeny zbytky chrámů a vil z této doby, které pravděpodobně patřily mocné římské rodině Gens Mitilia.

Později bylo místo osídleno Langobardy, jejichž přítomnost je doložena archeologickými nálezy, které jsou uloženy v Opatství Nejsvětější trojice a také toponymy z 9. až 11. století.

V roce 1011 založil Svatý Alferius ze vznešené langobardské rodiny Opatství Nejsvětější trojice. V 11. století založil a vystavěl svatý opat Petr I. u benediktýnského kláštera osadu chráněnou vysokými hradbami a baštami, která představuje první osídlení oblasti po pádu Římské říše. Velká část populace (tak, jak je tomu ještě nyní) bydlela v usedlostech na samotě, které byly těžko dosažitelné. Pak bylo vytvořeno Borgo Scacciaventi, centrum obchodu, charakterizované ulicí lemovanou paláci. Město i s usedlostmi v té době sahalo až k moři a zahrnovalo i Vietri a Cetaru, které se v 19. století staly autonomními městy.

7. srpna 1394 povýšil papež Bonifác IX. svou bulou osadu na město. Zrodilo se tedy toponymum "Città de la Cava" neboli "Město Cava", které až po sjednocení Itálie bylo změněno na současný název Cava de' Tirreni.

Od poloviny 15. století během aragonské nadvlády je město řízené starostou a městskou šlechtou.

Na počátku 18. století se pak stává oblíbenou metou turistů a cestovatelů, jíž je dodnes. Mezi ty nejslavnější osobnosti, které Cavu navštívili patří Goethe a Walter Scott.

Jedna z nejvýznamnějších slavností města je určitě Festa di Montecastello. Slaví se už od roku 1656, kdy byli obyvatelé města zasaženi krutou morovou ránou. Faráři s věřícími utvořili dlouhé procesí až k Monte Castello - hoře, která se tyčí nad údolím, z níž žádali Boha o pomoc. Epidemie skončila a vděční obyvatelé Cavy za to každý rok procesí obnovují. Jedním z hlavních znaků slavnosti je zbraň ze 16. století, z níž se během slavnosti střílí z hory Monte Castello do vzduchu, aby tak byl připomenut a hlavně oslaven konec moru. Vedle náboženského významu získala slavnost v průběhu staletí ještě význam folklorní. Zrodily se skupiny "trombonieri" neboli ti, co hrají na trombon, a "sbandieratori" - ti, co mávají praporem. Dalším znakem slavnosti je historické předvedení tragické morové rány v dobových kostýmech. Každý rok je potom slavnost ukončena ohňostrojem z Monte Castello. Během celé slavnosti samozřejmě nesmí chybět konzumumace typických místních pokrmů, jako například lilku s čokoládou nebo telecí sleziny vařené ve vinném octě, které se potom zapíjí dobrým vínem.

Každý rok na začátku července se ve městě koná slavnost, která připomíná bitvu u Sarna, do níž bylo město "zataženo", aby ubránilo svobodu státu. 7. července 1460, když král Ferrante I. Aragonský vládl nad Neapolskem, bylo město během bitvy u Foce kvůli chybnému manévru obklíčeno Anjouovci. Aragonský král byl zachráněn zákrokem ozbrojeného lidu z města Cavy. Ti sestoupili z kopce, obklíčili a překvapili Anjouovce a donutili je tak k ústupu a k otevření únikové cesty králi Ferrantemu. 4. září 1460 pak král pověřil starostu města Neapole, aby věnoval městu Cava na výraz díků bílý pergamen, který mu měl zajišťovat zvláštní pravomoce. Historická připomínka události spočívá v tom, že spolu soutěží osm skupin ze čtyř částí města. V historických kostýmech projdou v průvodu centrem města, aby došli na stadion, kde pak každá skupina předvede své střelecké umění před komisí, která podle přísných pravidel hodnotí rychlost nabíjení, přesnost a styl. Na konci vítěz obdrží legendární bílý pergamen, který uchovává až do příštího ročníku.