Carl Nielsen
Carl August Nielsen (9. června 1865, Nørre-Lyndelse – 3. října 1931, Kodaň) byl dánský dirigent, houslista a skladatel období romantismu, nejznámější a jedna z nejdůležitějších osobností dánské hudby, která je známa především svými šesti symfoniemi. Výjimečné a známé jsou i jeho sólové koncerty pro housle, klarinet a flétnu a několik dalších skvělých kusů.
| Carl Nielsen | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Carl August Nielsen |
| Narození | 9. června 1865 Nørre-Lyndelse, Dánsko |
| Úmrtí | 3. října 1931 Kodaň, Dánsko |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Vestre Cemetery |
| Národnost | dánská |
| Vzdělání | kodaňská konzervatoř |
| Alma mater | Královská dánská hudební akademie |
| Povolání | skladatel, dirigent, houslista |
| Manžel(ka) | Anne Marie Carl-Nielsen (od 1891) |
| Děti | Anne Marie Telmányi |
| Hnutí | romantismus |
| Významná díla | šest symfonií (více níže) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Raná léta
Pocházel z velmi chudých poměrů. Narodil se ve vesničce Nørre-Lyndelse na ostrově Fyn, asi deset mil na jih od Odense. Jeho otec byl malířem pokojů, ale rovněž i vesnický hudebník - houslista a kornetista - a matka, kterou velmi miloval, byla zpěvačkou. Právě od svých rodičů získal blízký a kladný vztah k hudbě a rád se chodíval dívat na představení, kde vystupoval alespoň jeden z jeho rodičů. I sami rodiče ho k hudbě vedli a jeho matka ho nějaký čas hudbě i učila. Již osmiletý, naprosto ponořen do kouzla hudby, hrál v malém amatérském orchestru na housle, ale učil se hrát i na trubku. I jeho první skladba vznikla někdy v této době, byla to polka pro housle.
Ve velice raném věku, ve svých čtrnácti letech (1879), byl vyslán také do vojenského orchestru v Odense, kde se seznámil s barovým klavíristou, který ho seznámil v té době pro něj novými skladateli jako byl Bach, Haydn, Mozart a Beethoven. To Carla tak zaujalo, že si začal hudbu těchto velkých předků pročítat a poslouchat. Měli na něho tak obrovský vliv, že okamžitě zalozil smyčcove kvarteto s dalšími hudebníky z armádní kapely, aby mohl provozovat hudbu vídeňských klasiků. Velice ho zaujala i komorní hudba, kterou začal skládat v letech 1882 až 1883, včetně smyčcového kvartetu, houslové sonáty a kvartetů pro žesťové nástroje.
Léta úspěchu
V roce 1884 se mu splnil jeho celoživotní sen - byl přijat na kodaňskou konzervatoř. Nastal však zásadní problém, a tím byly peníze. Protože byl chudý, musel si přivydělávat hraním na housle v orchestru v Tivoli, kodaňském největším zábavném podniku. I přes tento zásadní problém patřil na konzervatoři, kde strávil dva roky, mezi pilné a spolehlivé žáky a brzy si získal přízeň většiny lidí, kteří zde měli vyšší postavení. Mezi takové patřil Niels Wilhelm Gade (1817-1890), vedoucí osobnost dánské hudby, s nímž se spřátelil a udržoval písemný kontakt ještě dlouho let poté, co konzervatoř opustil.
Poté však následovaly tři neúspěšné roky (až na rok 1888, kdy bylo jeho dílo Malá Suita poprvé uvedeno v koncertní hale v Tivoli, i když také bez velkého úspěchu). Záchrana přišla až v létě roku 1889, kdy vyhrál konkurz do orchestru Královské kaple. Pobyt v Paříži rapidně změnil jeho život k lepšímu a on sám byl naprosto okouzlen krásami Francie. Později se setkal s dánskou sochařskou Anne Marie Brodersenovou, do které se hluboce zamiloval a během měsíce si ji vzal za ženu.
Následující léta byla vcelku úspěšná. Hlavně rok 1892, kdy dokončil svou fantastickou první symfonii. V březnu téhož roku, kdy se na její uvedení přijela podívat i dánská královna s rodinou, musel po jejím ukončení vystoupit na jeviště a děkovat se.
Tato událost mu znatelně dodala sebedůvěry a začal překvapivě rychlým, ale zároveň velmi pilným způsobem tvořit další skvostná díla. I přes velký úspěch jeho děl měl vždy problém s nedostatkem peněz, aby mohl uživit svou, v té době už pětičlennou, rodinu. Proto nakonec nuceně přijal místo dirigenta v královském divadle, kde působil od roku 1908 po celých šest let, ale brzy zjistil, že ne všichni kritici jsou spokojeni s jeho interpretací studovaných děl.
Nakonec toto místo opustil a daleko radši spolupracoval s Kodaňskou hudební společností, kde působil od roku 1915 do roku 1927.
Pozdní léta a smrt
Nadále neuvěřitelně pilně komponoval, a to i po srdeční příhodě, kterou prodělal v roce 1925 a od této doby musel zůstávat ve větším klidu. Téhož roku oslavovalo celé Dánsko šedesáté narozeniny skvělého dánského skladatele, ale světu zůstal v této době skladatel Nielsen neznámým, ba i lhostejným. Jeho zdraví se však s přibývajícím věkem rapidně horšilo, až se nakonec nemohl pořádně hnout ani ze své postele. Poslední hudbu uslyšel 1. října 1931, a to rozhlasové uvedení houslového koncertu. O dva dny později ve svých šedesáti šesti letech zemřel na chorobu, kterou trpěl již několik měsíců. Zvláštní shodou je, že se právě tentýž večer uváděla jeho známá opera Maškaráda v kodaňském královském divadle.
Dílo
I v nejstručnější poznámce o jeho díle by neměla chybět alespoň malá zmínka o jeho šesti symfoniích, které ho učinily v hudebním světě nesmrtelným a z kterých nejméně tři patří k hudebním skvostům 20. století. Již jeho první symfonie poukazuje na autora jako na skvělého symfonika. I jeho druhá symfonie, nazývaná jako "Čtyři živly" či "Čtyři povahy" je stejně dokonalá a jeho třetí symfonie patří k nejvýznamnějším v celé kolekci šesti symfonií. Je povzbudivá a inspirující, se svěžím optimismem první věty a křehkým tanečkem, který symfonii uzavírá. Jeho čtvrtá symfonie (nazývaná jako "Neuhasitelná") je asi nejznámější. Je v ní neuvěřitelně skvěle zachycena válka a boj o přežití a i za Nielsenova života hned po prvním uvedení ohromovala dánské diváky. V jeho předposlední, páté symfonii, je atmosféra boje zachycena ještě lépe, než ve čtvrté, a vedlejší buben má za úkol hrát co nejhlasitěji s cílem narušit průběh symfonie v naprosto účinné metafoře. Šestá symfonie se nedočkala velkého úspěchu.
I ve svých raných dílech se snažil dokázat něco nového, ale za dodržování „starých metod“. Jeho dílo je obsáhlé, tvoří jej jak dvě opery a šest už výše zmiňovaných symfonií, tak i komorní hudba, kantáty, tři sólové koncerty (pro housle, klarinet a flétnu) a spousta písní. Patří sem i scénická hudba, jejíž nejznámějším zástupcem je Alladin.
V jeho dílech je zřetelný velký vliv Mozarta, Bacha, Haydna, Brahmse a Wagnera.
Sólové koncerty
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Nielsen na anglické Wikipedii.
Literatura
- Sadie, Stanley; Latham, Alison (1994). Carl Nielsen entry in The Grove Concise Dictionary of Music. New York: W. W. Norton & Company. ISBN 0-393-03753-3.
- Kennedy, Michael; Bourne, Joyce (1996). Carl Nielsen entry in The Concise Oxford Dictionary of Music, 4th edition. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-280037-X.
- Nielsen, Carl by David Fanning, in 'The New Grove Dictionary of Opera', ed. Stanley Sadie (London, 1992) ISBN 0-333-73432-7
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Nielsen na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kompletní životopis
