Cantorův paradox

Uvažujme o množině ${\displaystyle \mathbb {V} \,\!}$ všech množin. Podle Cantorovy věty má množina všech jejích podmnožin (její potenční množina) ${\displaystyle \mathbb {P} (\mathbb {V} )\,\!}$ větší mohutnost než samotná ${\displaystyle \mathbb {V} \,\!}$. Proto nemůže existovat prosté zobrazení ${\displaystyle \mathbb {P} (\mathbb {V} )\,\!}$ do ${\displaystyle \mathbb {V} \,\!}$, ovšem takovým zobrazením je například identické zobrazení - což je spor.

V době publikování nebyla Cantorovu paradoxu přikládána příliš velká váha s tím, že se odehrává na příliš velkých množinách (množina všech podmnožin množiny všech množin). Proto se také vžilo označení paradox, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o spor v klasické definici množiny jako „souboru objektů (prvků) vymezených pomocí operace náležení“.

Teprve později, společně s dalšími „paradoxy“, z nichž jako nejdůležitější se ukázal Russellův paradox, vedl tento výsledek ke kompletnímu přepracování základů teorie množin na axiomatickém základě - vizte Zermelova–Fraenkelova teorie množin.

V axiomatické teorii množin se mi již žádným způsobem nepodaří zkonstruovat výše uvedenou množinu ${\displaystyle \mathbb {V} \,\!}$ - soubor všech množin není množina, ale vlastní třída, a o její potenční množině tedy nemá ve světě teorie množin vůbec smysl mluvit.

• Potenční množina
• Kardinální číslo
• Burali-Fortiho paradox