Bungar proužkovaný

Bungar proužkovaný žije v jižní Asii od severovýchodní Indie až po jižní Čínu, Malajský poloostrov a Indonésii, kde obývá lokality do nadmořské výšky 1 300 metrů, vzácně i výše (spatřen byl i v nadmořské výšce 2 300 metrů).[2][3] Zdržuje se v lesnaté i zemědělské krajině zpravidla nedaleko od vody. Často též v blízkosti lidského osídlení, zejména vesnic, kvůli hojnému výskytu hlodavců.[2]

Kompletní výčet zemí: Bangladéš, Bhútán, Brunej, Čína, Hongkong, Indie, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Nepál, Singapur, Thajsko, Vietnam.[2][3]

Had má poměrně výraznou kresbu, tělo je jasně žlutozlaté a tmavě hnědomodré až černé. Na základě svých zlatých pruhů, kterých má na těle 15–30[3], byl i pojmenován – proužkovaný. Název bungar je odvozen od domorodého označení „bangaru“, což znamená zlatý.[4] Na vrchní straně hlavy má nápadnou kresbu ve tvaru písmene „V“.[5] Dospělý jedinec tohoto druhu má 15 řad temenních šupin, 200–234 ventrálních (břišních) šupin a 23–41 subkaudálních šupin.[6]

Dorůstá délky obvykle 1,5 metru, ale největší exempláře dosahují délky přes 2 metry.[3][7] Například v Thajsku jeden chycený jedinec měřil 2,12 metrů. Dle jiných zdrojů může dorůst délky až 2,25 metrů.[2] V zajetí jsou známi jedinci o velikosti max. 1,2 až 1,41 metrů.[3] Vážit může kolem 3 kg.[7]

Ve dne se obyčejně skrývá v různých štěrbinách, např. v opuštěných termitištích nebo v norách po hlodavcích, a aktivní je hlavně v noci, kdy vyráží za potravou. Loví především jiné hady (oběťmi jsou např. duhovec jednobarvý, užovka rybářská, Amphiesma stolatum, ptyas velkooký, Ptyas korros, bojga pustinná, zmije řetízková, Enhydris enhydris či vinejš pestrý[8]) ale bez povšimnutí nenechá ani ještěry, žáby, drobné hlodavce, vajíčka plazů a ryby.[2][3]

O rozmnožování tohoto hada se ví jen velmi málo. V Thajsku dochází k páření od ledna do března.[3] V průběhu března až května samice klade asi 2–15 vajec.[3][6] Vejce jsou široká 26–30 mm, dlouhá 46–56 mm a váží 21,4–22,8 g.[3] Čerstvě vylíhlá mláďata mají 25–35 cm, hmotnost 14–19,6 g a líhnou se v květnu až červenci, tedy po asi 59–62 dnech inkubace.[3][6] Od dospělých se liší tím, že mají špičatější ocas a především prosté zbarvení; místo sytě žlutých pruhů mají špinavě bílé a zbytek těla našedlý.[5] Pářit se druh začne asi ve věku tří let, když je dlouhý kolem 90 cm.

Přes značnou jedovatost a výstražné zbarvení je bungar proužkovaný velmi mírný a během dne zcela neútočný. Při vyrušení jen schová hlavu pod trup a podivně kroutí tělem. Místní lidé ho dobře znají a ve dne jej bez obav vezmou do ruky. Kousne jen tehdy, pokud na něj člověk šlápne. S pomocí drobných, jen asi 2–3 mm dlouhých proteroglyfních jedových zubů, vstříkne do těla oběti nevelké množství jedu (v rozmezí 20–114 mg[9]), který působí na nervový systém, zejména pak na dýchací centrum. Hlavními klinickými příznaky jsou zvracení, bolest břicha, průjem a závrať. Závažná intoxikace může vést k respirační paralýze a v důsledku udušení i k smrti. Neurotoxické příznaky se mohou projevit do dvou hodin a smrt může nastat za 14 hodin od uštknutí.[10] Poloviční smrtná dávka testovaná na laboratorních myších neboli LD50 jedu (nitrožilně) je asi 0,17 mg/kg[11], 1,29 mg/kg[9] nebo 0,45−2,55 mg/kg[12], což značí potenciálně velmi silný nebo naopak poměrně slabý jed. Letalita jedu se liší podle zeměpisného původu hada.[12]

• 
  Bungar proužkovaný
• 
  Detail hlavy
• 
  V rukách člověka
• 
  Ilustrace
• 
  Ilustrace