Buka

Ostrov Buka leží v severozápadní části Šalomounova souostroví v jihozápadním Pacifiku. Nachází se u severozápadního konce mnohem většího ostrova Bougainville a administrativně náleží do provincie Bougainville státu Papua Nová Guinea. Ostrov měří na délku od severu k jihu asi 50 kilometrů a na šířku od východu k západu asi 20 kilometrů.[2] Ostrov je od Bougainville oddělen asi 200 metrů širokou úžinou Buka (Buka passage) na jihu. Na jejím břehu se nachází město Buka, které po regionálním konfliktu v devadesátých letech 20. století, během kterého bylo zničeno město Arawa, převzalo funkci správního centra provincie Bougainville.[3] Na břehu úžiny se nachází i letiště Buka, které bylo vybudováno Australany před druhou světovou válkou, během ní používáno Japonci a během Bougainvillské krize bylo jediným otevřeným letištěm provincie.[4]

Buka
Buka při pohledu z vesmíru
LokalizaceTichý oceán
StátPapua Nová Guinea Papua Nová Guinea
• ProvincieProvincie Bougainville
• SouostrovíŠalomounovy ostrovy
• Ostrovní skupinaBougainville
Topografie
Rozloha500 km²[1]
Zeměpisné souřadnice5°15′ j. š., 154°38′ v. d.
Délkapřibližně 50[2] km
Šířkapřibližně 20[2] km
Nejvyšší vrcholMt. Bei[1] (458[1] m n. m.)
Osídlení
Používané jazykySolos
Halia (dialekty Hanahan a Haku)
Tok Pisin
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Osídlení

Lidé se poprvé na ostrově usídlili přibližně 28 000 let před naším letopočtem.[5] Druhá významná migrační vlna přišla před asi 4000 lety.[6]

Německá kolonie a mandátní území

Koncem 19. století se Buka stala součástí německé kolonie Německá Nová Guinea. Po první světové válce se Buka stala mandátním územím typu C spravovaným Austrálií.[7]

Australané vybudovali před válkou na jižní straně ostrova u průlivu letiště. 700 metrů dlouhá a 60 metrů široká dráha byla orientována od severovýchodu k jihozápadu a na jejím jihozápadním konci byla vybudována ještě jedna nouzová dráha o rozměrech 500 na 60 metrů, která byla kolmá k hlavní dráze.[4]

Před válkou byla na Buka umístěna část z 271 commandos australské 1. nezávislé roty (1st Independent Company), kteří byli rozmístění po ostrovech od Nové Guineje až po Nové Hebridy. V případě války a okupace měli jejich příslušníci zůstat a působit za nepřátelskou linii.[8] Konkrétně se jednalo o 3. sekci čety „A“ 1. nezávislé roty, která připlula 4. října 1941 z Kaviengu a která nahradila 9. sekci čety „C“.[9]

Druhá světová válka
Pohled od východu na úžinu mezi ostrovy Buka (vpravo) a Bougainville (vlevo) v roce 1943. Vlevo se nachází Japonci využívané letiště Bonis, které bylo po válce opuštěno, kdežto letiště Buka se používá dodnes. Na západním konci úžiny Buka (nahoře) se nachází ostrov Sohano, kde měli Japonci zřízenou základnu hydroplánů. Mezi letištěm Buka a úžinou se nachází stejnojmenná osada

Během prosince byla Buka ještě relativně vzdálena válečnému dění. Pouze několik japonských rodin bylo internováno na ostrově Sohano u západního konce průlivu Buka. Také byli evakuováni někteří Evropané.[9]

V pátek 2. ledna 1942 přišel rozkaz připravit letiště k demolici. Ale již příštího dne přišel rozkaz připravit dráhu pro přistání letounu. FLTLT (~ poručík) Brookes přistál se svým Wirrawayem, zkontroloval dráhu a odletěl zpět do Rabaulu. Téhož dne odpoledne přeletělo nad Buka „šest čtyřmotorových létajících člunů“ (pravděpodobně daitei typu 97 [H6K]), což byl pro místní posádku první kontakt s blížícími se Japonci.[9]

Odkazy

Reference
  1. colonialvoyage.com [cit. 2009-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-30. (anglicky)
  2. Buka Island [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Quick Facts [online]. Autonomous Bougainville Governement [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Buka Airfield [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-05-13 [cit. 2009-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. STANLEY, David. Moon Handbooks South Pacific. [s.l.]: David Stanley, 2004. Dostupné online. ISBN 9781566914116. S. 17. (anglicky)
  6. NINNES, Peter. BOUGAINVILLE FROM CRISIS TO PEACE [online]. [cit. 2009-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. (anglicky)
  7. JERSEY, Stanley Coleman. Hell's islands: the untold story of Guadalcanal. [s.l.]: Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781585446162. S. 412 poznámka 1. (anglicky)
  8. Jersey, str. 13 a 44
  9. MCNAB, Private, Lieutenant Mackie, Corporal McLean, Sapper Otton, Private Francis, Private Randall. The capture of Buka Island, 1942: Buka Island, No. 3 Section, ’A’ Platoon, First Independent Company, Australian Imperial Force [online]. Forgotten Campaign: The Dutch East Indies Campaign 1941-1942 website, rev. 2001-08-04 [cit. 2009-09-01]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Literatura
  • Japanese army operations in the South Pacific Area (New Britain and Papua campaigns, 1942–43). [s.l.]: Australia-Japan Research Project Dostupné online. (anglicky) Extrakt ze Senši Sóšo.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.