Bruno Kafka

Jeho otec byl pražským advokátem. Bruno vystudoval gymnázium v Praze[4] a pražskou německou univerzitu.[5] Roku 1904 byl promován na doktora práv. Následně ještě studoval v Heidelbergu a Lipsku.[4] Roku 1907 se stal privátním docentem pro občanské právo na Právnické fakultě pražské německé univerzity. Roku 1912 se stal mimořádným profesorem na této škole.[4][6]

Od roku 1919 byl na pražské německé univerzitě řádným profesorem. Byl aktivní v pražském veřejném životě. Angažoval se v německé Společnosti pro vědy a umění a v otázkách rozvoje německého divadla v Praze. Za první světové války stál v čele pražského válečného zásobovacího úřadu.[5]

Od roku 1916 byl předsedou malé Německé pokrokové strany,[7] která se po vzniku Československa změnila na Německou demokratickou svobodomyslnou stranu (DDFP).[5]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu. Do parlamentu se vrátil až po parlamentních volbách v roce 1929.[8] Kandidoval nyní za koalici Německé volební společenství, do níž vstoupil Německý svaz zemědělců, menší Karpatoněmecká strana a Kafkova domovská strana Německé pracovní a volební společenství (DAWG). Byl pak členem poslaneckého klubu Německého svazu zemědělců, od roku 1930 jen jako hospitant. Po jeho smrti nastoupil na jeho poslanecký post Franz Bacher.[9] V parlamentu se zaměřoval na otázky zahraniční politiky. Reprezentoval německou menšinu v Praze.[4]

V zemských volbách roku 1928 byl zvolen i do Českého zemského zastupitelstva.[4][6]

Patřil mezi zakladatele formace DAWG, kam přivedl skupinu bývalých členů Německé demokratické svobodomyslné strany. V rámci DAWG patřil ke stoupencům spolupráce s ČSR a s vládní koalicí.[10][11]

Podle údajů k roku 1930 byl povoláním univerzitním profesorem v Praze.[12] Na akademický rok 1931/1932 byl zvolen rektorem pražské německé univerzity, ale do funkce už nenastoupil, protože zemřel v červenci 1931.[6] Zemřel po těžkém utrpení na rakovinu. Národní listy v nekrologu ocenily, že jeho projevy v parlamentě vynikaly věcností a jako politický odpůrce byl vždy gentlemanem.[5]

Jeho synem byl ekonom Alexandre Kafka. Jeho bratrancem byl spisovatel Franz Kafka.