Bratrské země

Bratrské země byl termín používaný v socialistickém Československu a celém sovětském bloku od roku 1945 až do roku 1989. Byly to státy s podobným státním zřízením a patřily do mocenského bloku vedeného Sovětským svazem. Bratrské země byly vlastně synonymem pro země socialistického tábora, východního bloku, sovětského bloku nebo SSSR a jeho satelitů. Patřily sem Sovětský svaz, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a východní Německo.

Východní blok socialistických zemí

Názvy bratrských zemí

Ostatní socialistické země

Mezi bratrské země některé socialistické země nepatřily, například Čínská lidová republika, Albánie a Jugoslávie - SFRJ. Ty přímo nepodléhaly vlivu SSSR nebo se z něj vymanily. Albánie přestala být bratrskou zemí v roce 1956, kdy se po roztržce SSSR a Číny přiklonila na stranu Číny. V roce 1977 se Albánie rozešla i s Čínou a dostala se do úplné izolace. Jugoslávie se po roztržce se Sovětským svazem v roce 1949 hospodářsky i kulturně přestala orientovat pouze na východ a začala spolupracovat také se západní Evropou.

Nepřátelé bratrských zemí

Proti bratrským zemím stály západní země, tedy země, které byly na konci druhé světové války osvobozené americkou a ostatními spojeneckými armádami. Tyto země byly nazývány západními státy, imperialistickými státy nebo jenom imperialisty. Mezi oběma tábory existovalo nepřátelství už od konce druhé světové války. Období největšího nepřátelství je nazýváno studená válka (1947–1991). V období 1945 až 1989 se mnohokrát mezi východním a západním blokem schylovalo ke konfliktu nebo dokonce k válce.

Bratrská pomoc

Přestože bratrské země byly formálně nezávislé, podléhaly z velké části politice SSSR. Komunistické strany, které v těchto zemích neomezeně vládly, se řídily pokyny komunistické strany Sovětského svazu. Pokud začaly dělat vlastní politiku, musely očekávat sovětský tlak nebo dokonce vojenskou akci. L.I.Brežněv dokonce zavedl doktrínu, že při ohrožení věci socialismu v jedné zemi, jsou ostatní bratrské země povinné přispěchat jí na pomoc. Stalo se tak v NDR v roce 1953, v Maďarsku v roce 1956, v Československu v roce 1968; ohroženo vojenskou akcí bylo i Polsko v roce 1981.

Pražské jaro 1968

V Československu pojem „bratrské země“ používala KSČ, představitelé této strany a jimi ovládaná média především v období pražského jara 1968, invazi armád bratrských zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 a následném období normalizace. Oficiálně byla invaze později nazývána „pomocí armád bratrských zemí“, slovo bratrských mohlo být nahrazeno i slovem spřátelených. Bratrské země byl v té době velmi frekventovaným a zároveň ironicky vyznívajícím pojmem. V běžné řeči se toto spojení vyskytovalo jen zřídka.

Vztahy bratrských zemí

V bratrských zemích měl Sovětský svaz ideologickou a mocenskou převahu a ostatní země se nacházely v podřízeném postavení. V těchto zemích vládly komunistické strany nebo strany podobného charakteru, které byly řízeny z Moskvy komunistickou stranou SSSR. Sovětský svaz se od roku 1945 snažil na základě komunistické ideologie a internacionální pomoci centralizovat moc ve východním bloku. Jeho snahou bylo, aby ostatní bratrské země kopírovali sovětskou zahraniční i hospodářskou politiku. Na poli hospodářském byla založena Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP)  a na poli vojenském Varšavská smlouva, obě tyto organizace měly sídlo v Moskvě a měly chránit bratrské země před imperialistickým západem.  

Vztahy bratrských zemí procházely různými vývojovými stádii. V 50. letech to bylo totální podřízení sovětským zájmům, které se postupně začalo uvolňovat pod tíhou světových i vnitřních událostí a snahou jednotlivých zemí po samostatnější politice. Jednotný model socialistické politiky a totožnost názorů vládnoucích komunistických stran tak nebylo možné do důsledku naplnit. Každá země procházela svým specifickým vývojem a postupně se snažila vymanit z vlivu SSSR. Nejprve to byla Albánie a Jugoslávie, posléze Maďarsko, Československo a Polsko. Pokud to ohrožovalo sovětské zájmy, neváhalo sovětské vedení sáhnout k nátlaku nebo k vojenské intervenci.

Rozpad bratrských zemí

Za léta nakupené problémy ve vztazích mezi bratrskými zeměmi, také zaostávání hospodářství a rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nakonec vedly k pádu komunismu a k rozpadu východního bloku. Konečný impuls přišel ze samotného Sovětského svazu, kdy do jeho vedení v roce 1985 nastoupil M. S. Gorbačov. Ten zahájil politiku reforem, perestrojky a glasnosti. To otevřelo cestu bratrským, ale jinak podřízeným zemím, odtrhnout se z vlivu SSSR. Jednotlivé režimy se postupně hroutily a sovětský blok se rozpadl současně s pádem komunismu během roku 1989.

Související články

Externí odkazy

https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/6042/mgr_10217.pdf?sequence=1&isAllowed=y

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.