Brankovićovo Srbsko

Brankovićova země (srbsky Земља Бранковића, Zemlja Brankovića) neboli Vukova země (srbsky Вукова земља, Vukova zemlja) byl jeden z krátkodobých polonezávislých srbských knížectví vzniklých na troskách středověké Srbské říše v roce 1371 po smrti jejího posledního cara Štěpána Uroše V. (1346–1371). Zakladatelem tohoto státního útvaru byl Vuk Branković, syn sebastokratora Branka Mladenoviće, který spravoval Ochrid za vlády cara Štěpána Dušana (1331–1346). Brankovićovo knížectví se nacházelo v největší části dnešního Kosova.

Brankovićova země  Земља Бранковића  Zemlja Brankovića ←  1371–1412  → vlajka znak
geografie Rozloha Brankovićova Srbska
hlavní město:	Vučitrn
obyvatelstvo
jazyky:	srbština
náboženství:	srbské ortodoxní
státní útvar
státní zřízení:	monarchie
státní útvary a území
předcházející: Srbská říše následující: Srbský despotát

Díky Vukově sňatku s Marou, dcerou moravsko-srbského knížete Lazara Hrebeljanoviće, obdržel v Kosovu rozsáhlé pozemky. Vuk také získal oblasti v Rašce (včetně starého srbského hlavního města Ras) a oblasti kolem řeky Lim na severu dnešní Černé Hory. Po smrti sousedního vládce Đurađa I. Balšiće, knížete Zety, Vuk obsadil jeho města Prizren, Peć a oblast Metochie. Nejdůležitějšími městy Vukova knížectví byly Priština, Prizren, Peć, Skopje a Ras, stejně jako bohaté těžební osady Trepča, Janjevo, Gluhavica a další.

Vukův syn Đurađ Branković se stal despotou Srbska poté, co nastoupil na trůn jako synovec bezdětného despoty Stefana Lazareviće.