Štěpán Uroš V.
Štěpán Uroš V. (srbsky Стефан Урош V, Stefan Uroš V, asi 1336 – 1371) byl v letech 1355 až 1371 srbským králem a carem. Nedokázal navázat na úspěšného předchůdce Štěpána Dušana a za jeho vlády se Srbská říše postupně rozkládala.
| Štěpán Uroš V. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1336 nebo 1337 |
| Úmrtí | 4. prosince 1371 |
| Místo pohřbení | Crkva Uspenja Presvete Bogorodice u Nerodimlju (do 1705) Monestir Jazak (od 1705; 45°6′17″ s. š., 19°46′14″ v. d.) |
| Národnost | Srbové |
| Povolání | vládce |
| Nábož. vyznání | Srbská pravoslavná církev |
| Choť | Ana Besarab |
| Rodiče | Štěpán Dušan a Helena Bulharská |
| Rod | Nemanjićové |
| Funkce | Emperor of the Serbs (1355–1371) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
Vládcem se stal roku 1355 po nečekané smrti svého předchůdce a otce Štěpána Dušana, za jehož vlády Srbsko dosáhlo velkého rozvoje a největšího územního rozsahu, sám Štěpán Dušan se prohlásil carem. Štěpán Uroš V. byl slabým panovníkem a pouze formální hlavou státu, vliv v jednotlivých oblastech získaly regionální šlechtické rody, v Makedonii se dokonce šlechtic Vukašin Mrnjavčević prohlásil roku 1366 králem.
Období vlády poznamenaly výboje osmanských Turků vrcholící bitvou na Marici roku 1371, v níž Turci zvítězili nad srbským vojskem a upevnili tak svou pozici pro další expanzi. Krátce po bitvě, ještě v roce 1371, Štěpán Uroš V. zemřel. Nezanechal mužského potomka, a stal se tak posledním panovníkem dynastie Nemanjićů.[1]
V první polovině 17. století Štěpána Uroše V. svatořečil srbský patriarcha Pajsije[2].
Odkazy
Reference
- PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 90–93. Dále jen Dějiny Srbska.
- Dějiny Srbska, s. 137
