Branišovský les

Za morové epidemie 1679–1681 vznikl u Boru morový hřbitov s centrálním křížem. Vysvěcen byl 12. října 1680 českobudějovickým děkanem Janem Jiřím Bormanem.[7] Novodobě vznikl na severozápadním okraji lesa (směrem k Malému branišovskému rybníku) neoficiální zvířecí hřbitov. Menší zvířecí hřbitov se nachází také v části směrem k sídlišti Máj.

Seznam uvádí drobné sakrální památky, pomníky a jim podobné objekty v lese a přilehlém okolí:

• pomník obětem druhé světové války – 48°58′48″ s. š., 14°26′0″ v. d.; s letopočty 1839–1945 u lesní cesty z Dubenské ul. k restauraci U Hada
• kaplička – 48°58′14″ s. š., 14°25′56″ v. d.; silně poškozená výklenková kaple v areálu střelnice / golfiště
• pomník Jodlů – 48°58′15″ s. š., 14°25′11″ v. d.; rozvalený pomník z roku 1892 zřízený statkářem Johanem Jodlem z Mokrého č. 6, u cesty od Černého sloupu k vodojemu
• pomníček – 48°58′15″ s. š., 14°25′11″ v. d.; pozůstatky pomníčku letecké katastrofy ze 14. května 2012, u pomníčku Jodlů
• Černý sloup – 48°58′16″ s. š., 14°24′42″ v. d.; dřevěná boží muka (viz níže)
• hraniční kámen – 48°58′20″ s. š., 14°24′44″ v. d.; otesaný kámen s letopočtem 1876, při cestě od Černého sloupu k Petrům
• kaple – 48°58′31″ s. š., 14°24′48″ v. d.; síňová kaple z roku 1915 na samotě U Petrů (U Lesa)
• kříž – 48°58′40″ s. š., 14°24′49″ v. d.; s rytinou srdce na soklu a letopočtem 1850, při odbočce k Petrům

Boží muka zde uvádí již Speciální mapy 1 : 75 000 třetího vojenského mapování z roku 1877. Podle ústní tradice měla dřevěná boží muka vzniknout v místě nespecifikované tragické události. Stojí na hranici katastrů Branišov, Mokré a Třebín (obec Dubné), ale žádná z obcí ani vlastník lesa (Lesy a rybníky města Českých Budějovic) se k nim nehlásí. V létě 2018 došlo k rozkladu báze dřevěného sloupu (který zde stál již v roce 1987), naklonění a pádu.[8] V první polovině roku 2019 zajistili obyvatelé Branišova výrobu, osazení a úpravu nového sloupu, doplněného skleněnou skříňkou na svíčky snižující riziko požáru.

25. března 1933 se v Boru postřelil třicetiletý J. Koňata ze Suchého Vrbného. Den po převozu do nemocnice zemřel.[3] 14. května 2012 po 14. hodině havaroval u jižního okraje Boru (u cesty od Černého sloupu k vodojemu, u pomníku Jodlů) civilní vrtulník Safari 400 se dvěma osobami, které nehodu nepřežily.[9]

Současné bažiny v Boru byly původně mnohem rozsáhlejší, dobrovolně nebo nedobrovolně v nich ukončil život nejeden pocestný. Duše těchto osob zůstaly v oblasti a vystupují z bažin, kam se snaží svést kolemjdoucí. Jednoho z někdejších rybníčků se týkala pověst o vodníkovi.

Mokřady v Branišovském lese

Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, odehrála tragédie, při které zahynulo několik vojáků. Nejrozšířenější verze příběhu hovoří o čtveřici vojáků a týká se oblasti u bývalého strážního domku (viz výše). Jednu dvojici při noční stráži střídala druhá, jeden z vojáků se začal v cosi proměňovat[2] (případně vojáky vystrašila „hrůza vycházející z lesa“[1]), což vyvolalo vzájemnou střelbu.[1] V jejím důsledku tři zemřeli na místě, čtvrtý na následky poranění zemřel po převozu do nemocnice.[2]

Podle výpovědi obyvatele samoty V Boru se příběh odehrál na jiném místě a týkal se dvojice vojáků, kteří se zastřelili ze žárlivosti.[1] Podle jiného svědka, který v roce 1973 sloužil v Benešově, proběhlo tehdy mimořádné vojenské školení na téma „přepadení a zabití hlídky u muničního skladu v Budějovicích záškodnickou skupinou“.[1] Další svědek, který sloužil v roce 1983 v Českých Budějovicích jako velitel tanku, potvrdil, že se v době jeho služby měli postřílet dva vojáci na stráži. Popisoval, že v tehdejší době docházelo v důsledku nesmyslných rozkazů z vedení útvaru k mimořádnému vypětí, což v kombinaci s nedodržováním norem vedlo k abnormálnímu stresu, který snadno mohl mít tragické následky. Oblast ve své zprávě označuje jako „prokleté místo“.[1]

Tragédii, která je spojována s obdobím 60. až 80. let, se snažil objasnit scenárista, novinář a televizní redaktor Otomar Dvořák. V pražském vojenském archivu v záznamech z let 1969 až 1985 o případu nenašel zmínku. Připouští, že v případě vyšetřování případu vojenskou nebo státní policí mohou být materiály dosud tajné.[1]

V oblasti mělo dojít k pádu neznámého objektu, který připomínal obrovskou zářící kouli. Oblast na rok uzavřela speciální jednotka, přístup do ní neměla ani místní vojenská posádka.[2] Po zpřístupnění prostoru zůstaly na místě živé stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou (u země a ve vyšších partiích byly kmeny nepoškozené).

Podle vyjádření českobudějovických hasičů došlo k opálení kůry kolem roku 2000, kdy v Boru hořel suchý podrost. Požár se podařilo zlikvidovat dříve než se rozšířil na stromy. To ale příliš nekoresponduje s popisem spáleniště s jednostranně (z jihovýchodu) sežehnutými kmeny. Svědek, který v Č. Budějovicích v osmdesátých letech sloužil, připustil, že i kdyby do oblasti spadlo letadlo, cvičná raketa nebo vrtulník, mohlo to vést ke zcela nelogickým reakcím a opatřením tehdejšího velení.[1]

Bývalý hotel Praha

V roce 1927 byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha (dnes jde o budovu č. p. 5, později po požáru stavebně upravenou a v současnosti využívanou jako obecní úřad). Jedněmi z návštěvníků byla mladá dvojice (podle některých zdrojů milenci, podle jiných manželé). Dvojice vyrazila na výlet, ale zpět se již nevrátila, byla nalezena oběšená na stromu v Branišovském lese. Na tomtéž stromu byla později nalezena další oběšená žena.[1] Místní obyvatel, pan Kříž, který do lesa chodil na dříví, se rozhodl dění učinit přítrž a příslušnou větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Nakonec vesničané celý strom porazili, rozřezali a na místě spálili.[1]

I poté ale několik osob tvrdilo, že při procházení kolem tohoto místa slyší hlas, který je nabádá k sebevraždě. Poblíž místa, kde strom rostl, stojí dřevěná boží muka zvaná Černý sloup.

Černý sloup, dřevěná boží muka

Také nazývaný Pán lesa, Černý rytíř ap. V lese bylo několikrát spatřeno zjevení popisované jako vysoký muž s širokým černým kloboukem a dlouhým černým pláštěm. Jeho nohy se nedotýkají země, ale rozplývají nad povrchem, takže vypadá, jakoby se vznášel.[1] Většina zdrojů uvádí, že obličej je překrytý do čela staženým kloboukem, jen některé zmiňují bílou tvář téměř bez rysů, pouze s náznakem úst a očí. Bytost se může velmi rychle pohybovat. První datované pozorování pochází z roku 1993, další z roku 1994.[2] V některých případech zjevení předcházela tichá hudba připomínající zvuk panovy flétny. Přítomnost bytosti podle některých svědků provází zšeření a pokles teploty v jejím okolí.[1][2]

Dalším opakovaně popisovaným jevem jsou kroky[1][10] slyšitelné v suchém listí, případně ve sněhu. Pronásledovaly osoby procházející lesem, ale žádná bytost, které by mohly patřit, nebyla vidět. Některé zdroje tento jev spojují s Černým mužem.

Dvojice červených očí vznášejících se zhruba dva metry nad zemí se objevuje po setmění.[2] Někteří svědci oči popisují jako sešikmené, jejich zjevení předcházelo červené světlo. První datované publikované pozorování pochází z roku 1998.[2] Existují snahy tento jev vysvětlit jako pozorování zadních světel aut jedoucích po asfaltce Branišov – České Budějovice. Svědci ale vypovídali, že se k nim červené oči přibližovaly,[2] nebo je pronásledovaly.[10]

Zjevení ženy v bílém oděvu je spojováno se zavražděnou obyvatelkou nedaleké samoty, která ani po smrti nenašla pokoje.

Kolem roku 1960 se jeden z obyvatel samot U Pěti zlodějů (též Jednoty, ve starších mapách U Čtyř zlodějů) vracel na kole domů z Českých Budějovic, odkud vyrazil v 18 hodin. Při cestě přes Bor (která tehdy byla prašná, neasfaltovaná) se mu zdálo, jako kdyby se celý les vlnil. Po sestoupení z kola si všiml, že se hýbe samotná cesta i štěrk na ní. Když vyjel z lesa a projížděl Branišovem, byl překvapený, že se už v žádném okně nesvítí, přestože mělo být sotva 19 hodin. Poté, co dorazil domů, zjistil, že jsou 3 hodiny v noci. Během cesty, která obvykle trvá hodinu, uteklo devět hodin.[11]

Při procházce Borem si jedna z dvojice žen odběhla do křoví. Když se dlouho nevracela, šla se po ní druhá podívat, ale nebyla tam, ani v okolí. Když jí hledala a přemítala, kam se mohla podít, objevila se z ničeho nic a vyprávěla, že se kolem ní objevila zelená mlha a když se rozestoupila, stála v neznámé krajině plné intenzivních pestrých barev a zlatým městem v dáli. Chvíli si úkaz nechápavě prohlížela, pak k ní ale přistoupil muž v černém, položil jí ruku na čelo a vytlačil zpět do lesa. Zatím co na neznámém místě strávila pár minut, její kamarádka v lese čekala třičtvrtě hodiny.[11] Příběh s časovým posunem datovaný do 20. století je uváděný i z okolí nedalekých Čejkovic.[1]

Krom událostí publikovaných autory, kteří se oblastí dlouhodobě zabývají či zabývali, existuje řada příběhů a vyprávění spadající spíše mezi tzv. urban legends (městské legendy). Řada z nich je více-méně obdobou publikovaných příběhů, některé jsou s nimi v rozporu, případně odporují známým historickým událostem. Prakticky není možné rozlišit, zda jsou zcela smyšlené, vznikly zkomolením již známého příběhu, nebo šlo o zážitek reálné osoby. Specifickou skupinou jsou prokázané podvrhy - údajná fotografie ducha z Boru publikovaná deníkem Aha![12], která ve skutečnosti pochází z Ukrajiny[13], nebo fotografie údajného křížku s portrétem oběšených manželů[12], která ve skutečnosti s místem nesouvisí a pochází z Branišova u Milevska.[14]

• Lesní přízrak děsí okolí Branišova. Českobudějovické listy. 3. březen 2001.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Branišovský les na Wikimedia Commons
• Přehled legend i skutečností včetně map
• Detektivní román inspirovaným Branišovským lesem: Pavel Kohout - Les Bor