Borovice halepská

Borovice halepská je poměrně vzrůstný, až 20 metrů vysoký strom se silným, často větrem pokrouceným kmenem a širokou nepravidelnou korunou. Kůra je u mladých stromů a na letorostech hladká a stříbřitě šedá, s přibývajícím věkem rozpukává a zbarví se do šedohnědého či rudohnědého odstínu. Jehlice rostou na kratičkých brachyblastech ve svazečcích po dvou; jsou jasně světle zelené či šedozelené, velmi jemné, měkké a zhruba 6 až 10 centimetrů dlouhé, často rozložené až na koncích větévek. Pupeny jsou bez pryskyřice. Šišky bývají 5 až 12 centimetrů dlouhé, úzce válcovité, červenohnědé či žlutohnědé, o průměru asi 4 centimetry. Vyrůstají na výrazných, dolů sehnutých, 1–2 cm dlouhých stopkách, což je rys, podle něhož lze tuto borovici snadno rozeznat. Dozrávají druhým rokem, třetího roku se rozevírají a uvolňují mnoho okřídlených semen, která roznáší vítr; na stromě však zůstávají viset ještě několik dalších let a postupně šednou.[2]

Velmi dobře snáší sucho a ve vhodném podnebí roste ve všech půdách, nejlépe vápenitých. Na půdní podmínky je velmi nenáročná, dokáže růst i na vyprahlých skalách a krasových terénech včetně téměř aridních oblastí s ročním uhrnem srážek kolem 300 mm.[3]

Roste přirozeně ve Středomoří, zejména v jihovýchodním Španělsku, severním Maroku a Alžírsku, v jižní Francii, v Dalmácii, v Řecku a v Izraeli. lesnicky introdukována byla jako užitková dřevina do mnoha klimaticky odpovídajících zemí světa; v Austrálii se stala nepříjemným invazním druhem.[2]

Pro pěstování v českých podmínkách není mrazuvzdorná.[2]

Dřevo borovice halepské je pouze průměrné kvality. Lesnicky se využívá k zalesňování náročných a suchých stanovišť. Třísloviny z kůry se využívaly v koželužství. Široké uplatnění měla pryskyřice, ať už k impregnaci lodí, či výrobě terpentýnu; dodnes se přidává do řeckého bílého vína zvaného retsina.[2]

Blízce příbuznými druhy jsou borovice kanárská (Pinus canariensis), jež je endemitem ostrova Tenerife, a také borovice kalábrijská (Pinus brutia), rostoucí ve východním Středomoří, která bývá někdy považována i za její poddruh (pak jako Pinus halepensis subsp. brutia). Od borovice halepské se liší delšími, tuhými, tmavě zelenými jehlicemi a šiškami bez stopek; oba druhy se v místě překryvu areálů kříží.[2][3]

• 
  Jehlice a letorosty
• 
  Šišky na stopkách jsou nápadným určovacím znakem
• 
  Šišky v různých stádiích zralosti
• 
  Borka starého stromu
• 
  Háj borovice halepské v Řecku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice halepská na Wikimedia Commons
• BioLib - Borovice alepská