Boris Baromykin
Boris Baromykin (29. května 1941, Třebíč[1]) je český kameraman, režisér a fotograf.
Boris Baromykin | |
---|---|
Boris Baromykin (2015) | |
Narození | 29. května 1941 (80 let) Třebíč Protektorát Čechy a Morava |
Alma mater | Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (1960–1964) |
Povolání | kameraman, fotograf a režisér |
Rodiče | Alexander Baromykin a Markéta Baromykinová |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
Boris Baromykin se narodil v roce 1941 v Třebíči, jeho otcem byl třebíčský lékař a zubař Alexander Baromykin.
Otec Borise Alexander se narodil v roce 1893 v Petrohradu, následně musel narukovat a vstoupil do bojů první světové války a posléze odešel do Československa, kde získal azyl, vystudoval medicínu a v roce 1938 odešel do Třebíče. Po druhé světové válce byl zatčen ruskými vojáky a očekávalo se jeho odvlečení, pro lékařskou odbornost mohl však zůstat v Československu. Matkou byla Markéta Smržová z Třebíče.
Boris Baromykin nastoupil roku 1947 do obecné školy v Třebíči a roku 1955 začal studovat tehdejší Jedenáctiletou střední školu (později Gymnázium Třebíč), maturitu získal v roce 1958 a pokusil se absolvovat přijímací zkoušky na Filmovou fakultu AMU v Praze. Nebyl přijat a nastoupil tak do továrny závodů UP, kde pracoval jako pomocný dělník. V příštím roce se již na Filmovou fakultu dostal a tak v roce 1960 nastoupil na obor Kamera, vystudoval ji u Jana Kališe[1]. V roce 1961 se poprvé objevil jako asistent kamery při práci na filmu Strop, který režírovala Věra Chytilová. Roku 1964 pak Boris Baromykin absolvoval filmem Pro mnohé oči.
Mezi lety 1964 a 1966 absolvovat základní vojenskou službu, pracoval ve vojenské pohyblivé tiskárně a jako reprodukční fotograf. Po roce 1960 působil jako fotograf na volné noze, kdy fotografie dodával třeba časopisu Květy nebo prve pouze ze zájmu několika pražským divadlům. Na volné noze působil do roku 1967, v témže roce se stal režisérem zahraničního vysílání Československého rozhlasu a fotografii se tak věnoval pouze ve volném čase. Roku 1970 se stal kameramanem Krátkého filmu Praha, kde spolupracoval na filmech s Jaroslavem Bočkem, Stanislavem Látalem nebo Janem Kašparem či Janem Švankmajerem. Působil ve studiu Jiřího Trnky a následně ve studiu Bratři v Triku, kde od roku 1976 působil jako režisér a scenárista kreslených filmů, kdy kameramanem být nadále nemohl z důvodu problémů se zrakem. V krátkém filmu pracoval až do roku 1991, kdy byl spolu s dalšími propuštěn. Vrátil se na volnou nohu, založil studio animovaného filmu a mezi lety 1994 a 1995 působil v Třebíči jako komerční fotograf s malým fotografickým ateliérem. Působil také jako fotograf několika filmů nebo pracoval jako kameraman dokumentárních filmů.[1]
Po roce 2000 odešel do důchodu a věnuje se práci ve svém fotografickém archivu.[2]
Dílo
První fotografie pochází z roku 1956, kdy se začal věnovat fotografické tvorbě v prostředí města Třebíče. Působil pak jako fotograf hudebních skupin nebo divadel. Boris Baromykin ve svém souboru fotografií z let mezi 1958 a 1963 mapoval Třebíč a Prahu. Kolem roku 1967 byla na vrcholu jeho fotografická tvorba z prostředí pražských divadel. Působil jako externí pracovník československé televize a mohl se tak poměrně důkladně věnovat dokumentaci pražských divadel, primárně se věnoval divadlu Rokoko, divadlu Apollo nebo Černému divadlu. Mimo dokumentaci činnosti divadla se věnoval i portrétní fotografii herců.
Působil také jako fotograf z prostředí pražské jazzové scény nebo jako fotograf portrétní. Portrétní fotografii se věnoval průběžně po celý život, kdy základy položil při studiu na FAMU. Při dokumentaci divadel se také věnoval portrétní fotografii, kdy se věnoval fotografování tehdejších mladých hvězd jako byli např. Karel Gott, Jaromír Hanzlík nebo Pavlína Filipovská. Později pořizoval portréty svých přátel – umělců z různých sfér umění, jako například Cyrila Boudu nebo Pavla Diase. V sedmdesátých a osmdesátých letech se věnoval i fotografiím z oblasti filmu.[2] V roce 2001 spolupracoval s Janem Švankmajerem na filmu Otesánek.[1]
Výstavy
- Skryté poklady – Liturgický rok, Dům umění města Brna, Brno, 1997, (kolektivní výstava)
- Boris Baromykin: Třebíč mých vzpomínek (fotografie z let 1956–1958), Malovaný dům, Třebíč, 1998
- Boris Baromykin: Fotografické návraty (fotografie z české hudební scény 60. let), Divadlo U hasičů, Praha, 2004
- Boris Baromykin: Co všechno odnes čas (retrospektivní výstava fotografií), Malovaný dům, Třebíč, 6. 5. 2009 – 28. 6. 2009[3]
- Boris Baromykin: Co čas už nevrátí – Praha 60. let ve fotografiích Borise Baromykina (dokumentární fotografie Prahy a hudební scény 60. let), Muzeum hlavního města Prahy, Praha, 12. 5. 2015 – 11. 10. 2015
Filmová kamera
- Vdova z Efezu, 1971 (režie Jaroslav Boček)
- O statečné Kačence aneb krčma hrůzy, 1972 (Jaroslav Boček)
- Patrick a Putrick (Jan Karpaš)
- Nedokončený víkend – ze seriálu Smrtící vůně, 1970 (Václav Bedřich)
- Zpívající loď, 1971 (Ivan Renč)
- Žvahlav aneb šatičky Slaměného Huberta, 1971 (Jan Švankmajer)
- Jsouc na řece mlynář jeden, 1971 (Jiří Brdeček)
- Kluci pozor červená, 1974
- Kluk z plakátu, 1969
- Divoká planeta, 1973 (René Laloux)
- Krabi, 1976
- Byla jedna koťata, 1977 (TV seriál)
- Vlašťovičky
- Svatební košile, 1978 (Josef Kábrt)
- Bajka ze života zvířat a Lidí, 1976 (Zdeněk Smetana)
Režie
- Kolo, 1978
- Omalovánky, 1984
- Pohádky z Větrné Lhoty, 1985 (TV seriál)
- Animato, 1987
- Sentimentální příběh, 1988/9
- Hypotéza, 1988
- Pestrý život jedné kočky, 1989 (TV seriál, autor Rudolf Čechura, výtvarník Jiří Plass)
- Večírek, 1989
Ocenění
- Soutěž tvořivosti mládeže, v okresním i krajském kole 1. místo ve své kategorii a v celostátním kole Čestné uznání
- Cena Jiřího Trnky na Festivalu pro děti v Gottwaldově, 1985 (za film Omalovánky)
- Cena deníku Rovnost na Festivalu pro děti v Gottwaldově, 1985 (za film Omalovánky)
- První cena na mezinárodním festivalu dětských filmů v Chicagu, 1985 (Chicago International Children's Film Festival), (za film Omalovánky)
- Cena poroty na Světovém filmovém festivalu v Montrealu, 1989 (Montreal Film Festival), (za krátkometrážní film Sentimentální film)
Odkazy
Reference
- BORIS BAROMYKIN. Praha: Muzeum hlavního města Prahy [cit. 2019-12-31]. Dostupné online.
- KRISTOVÁ, Helena. Fotografické dílo Borise Baromykina. , 2016 [cit. 2018-12-24]. 119 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Lukáš Bártl, Ph.D.. s. 9–16, 26–48, 59, 60. + obrázová příloha. Dostupné online.
- ZEIBERT, Milan. Fotky Borise Baromykina. Třebíčské noviny. 7/2009, roč. 2009, čís. 7, s. 11. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Baromykin na Wikimedia Commons
- Fotografie Borise Baromykina jako obrazová příloha Bakalářské práce Fotografické dílo Borise Baromykina, Helena Kristová
- Boris Baromykin v Internet Movie Database (anglicky)
- Záznam vernisáže výstavy Praha 60. let, co čas už nevrátí s rozhovorem s Borisem Baromykinem, Z metropole, iVysilani.cz
- Boris Baromykin v informačním systému abART
- Fotografie Borise Baromykina z výstavy v Muzeu hlavního města Prahy
- Výstava v Muzeu hlavního města Prahy Archivováno 24. 12. 2018 na Wayback Machine
- Recenze výstavy v Muzeu hlavního města Prahy, Jan Šída, Právo
- Mystérie fotografie na FAMU
- Poezie všedního dne ve Fotografii, Lukáš Bártl, disertační práce