Boris Baromykin

Boris Baromykin se narodil v roce 1941 v Třebíči, jeho otcem byl třebíčský lékař a zubař Alexander Baromykin.

Otec Borise Alexander se narodil v roce 1893 v Petrohradu, následně musel narukovat a vstoupil do bojů první světové války a posléze odešel do Československa, kde získal azyl, vystudoval medicínu a v roce 1938 odešel do Třebíče. Po druhé světové válce byl zatčen ruskými vojáky a očekávalo se jeho odvlečení, pro lékařskou odbornost mohl však zůstat v Československu. Matkou byla Markéta Smržová z Třebíče.

Boris Baromykin nastoupil roku 1947 do obecné školy v Třebíči a roku 1955 začal studovat tehdejší Jedenáctiletou střední školu (později Gymnázium Třebíč), maturitu získal v roce 1958 a pokusil se absolvovat přijímací zkoušky na Filmovou fakultu AMU v Praze. Nebyl přijat a nastoupil tak do továrny závodů UP, kde pracoval jako pomocný dělník. V příštím roce se již na Filmovou fakultu dostal a tak v roce 1960 nastoupil na obor Kamera, vystudoval ji u Jana Kališe[1]. V roce 1961 se poprvé objevil jako asistent kamery při práci na filmu Strop, který režírovala Věra Chytilová. Roku 1964 pak Boris Baromykin absolvoval filmem Pro mnohé oči.

Mezi lety 1964 a 1966 absolvovat základní vojenskou službu, pracoval ve vojenské pohyblivé tiskárně a jako reprodukční fotograf. Po roce 1960 působil jako fotograf na volné noze, kdy fotografie dodával třeba časopisu Květy nebo prve pouze ze zájmu několika pražským divadlům. Na volné noze působil do roku 1967, v témže roce se stal režisérem zahraničního vysílání Československého rozhlasu a fotografii se tak věnoval pouze ve volném čase. Roku 1970 se stal kameramanem Krátkého filmu Praha, kde spolupracoval na filmech s Jaroslavem Bočkem, Stanislavem Látalem nebo Janem Kašparem či Janem Švankmajerem. Působil ve studiu Jiřího Trnky a následně ve studiu Bratři v Triku, kde od roku 1976 působil jako režisér a scenárista kreslených filmů, kdy kameramanem být nadále nemohl z důvodu problémů se zrakem. V krátkém filmu pracoval až do roku 1991, kdy byl spolu s dalšími propuštěn. Vrátil se na volnou nohu, založil studio animovaného filmu a mezi lety 1994 a 1995 působil v Třebíči jako komerční fotograf s malým fotografickým ateliérem. Působil také jako fotograf několika filmů nebo pracoval jako kameraman dokumentárních filmů.[1]

Po roce 2000 odešel do důchodu a věnuje se práci ve svém fotografickém archivu.[2]

První fotografie pochází z roku 1956, kdy se začal věnovat fotografické tvorbě v prostředí města Třebíče. Působil pak jako fotograf hudebních skupin nebo divadel. Boris Baromykin ve svém souboru fotografií z let mezi 1958 a 1963 mapoval Třebíč a Prahu. Kolem roku 1967 byla na vrcholu jeho fotografická tvorba z prostředí pražských divadel. Působil jako externí pracovník československé televize a mohl se tak poměrně důkladně věnovat dokumentaci pražských divadel, primárně se věnoval divadlu Rokoko, divadlu Apollo nebo Černému divadlu. Mimo dokumentaci činnosti divadla se věnoval i portrétní fotografii herců.

Působil také jako fotograf z prostředí pražské jazzové scény nebo jako fotograf portrétní. Portrétní fotografii se věnoval průběžně po celý život, kdy základy položil při studiu na FAMU. Při dokumentaci divadel se také věnoval portrétní fotografii, kdy se věnoval fotografování tehdejších mladých hvězd jako byli např. Karel Gott, Jaromír Hanzlík nebo Pavlína Filipovská. Později pořizoval portréty svých přátel – umělců z různých sfér umění, jako například Cyrila Boudu nebo Pavla Diase. V sedmdesátých a osmdesátých letech se věnoval i fotografiím z oblasti filmu.[2] V roce 2001 spolupracoval s Janem Švankmajerem na filmu Otesánek.[1]

• Soutěž tvořivosti mládeže, v okresním i krajském kole 1. místo ve své kategorii a v celostátním kole Čestné uznání
• Cena Jiřího Trnky na Festivalu pro děti v Gottwaldově, 1985 (za film Omalovánky)
• Cena deníku Rovnost na Festivalu pro děti v Gottwaldově, 1985 (za film Omalovánky)
• První cena na mezinárodním festivalu dětských filmů v Chicagu, 1985 (Chicago International Children's Film Festival), (za film Omalovánky)
• Cena poroty na Světovém filmovém festivalu v Montrealu, 1989 (Montreal Film Festival), (za krátkometrážní film Sentimentální film)