Svatební košile
Svatební košile je balada ze sbírky Karla Jaromíra Erbena Kytice. Patří k nejstarším skladbám sbírky a pojednává o dívce, která se v opuštění a bolesti rouhá panně Marii (slovy milého z ciziny mi vrať — aneb život můj náhle zkrať). Za svůj hřích je dívka potrestána, ale mírněji, než je tomu ve „Svatebních košilích“ jiných národů, například v německé Bürgerově Lenoře.[1] Svatební košile je tematicky blízko básni Vrba, která pojednává o proměně člověka namísto v upíra ve vrbu.[2]
Původ
Erben kromě balady připravil i pojednání o samotné pověsti, z níž vyšel, jejím rozšíření i uměleckém zpracování:
„ | Tato pověst vypravuje se v Čechách dvojím, podstatně rozdílným způsobem; ano jsou i pozůstatky národních písní, jimiž se u nás opěvala. V jedné z nich pobízí umrlec dívku, aby šla s ním těmito slovy:
|
“ |
„ | Pověsti a písně národní, ježto vypravují, že umrlý z hrobu vstav přišel pro dívku, kterou za života miloval, aneb i také pro svou milou sestru, nalézajíc se téměř u všech Slovanův, a též u jiných národův. Srbové mají píseň, že zemřelý Jovan přišel na koni hrobovém pro sestru svou Jelicu. Slováci vypravují, že dívka přivolala mrtvého miláčka svého, v kaši vaříc umrlčí hlavu, kterážto varem vydávala hlas: 'Pojď, pojď, pojď!' Též Malorusové mají podobnou píseň, jako je srbská. Pověst ruskou v báseň oděl Žukovskij a tolikéž Mickievicz pověst polskou aneb litevskou. Bürgerova německá Lenora známa jest vůbec. V národní písni skotské vypravuje se, kterak mrtvý Vilém přišel pro svou milou Margaretku; a stará píseň bretaňská opět líčí bratra, kterýž v bitvě padl, a potom v noci odvezl svou milou nešťastnou sestru, jménem Gvennolaik, na onen svět. Tato podivuhodná rozšířenost jednostejné pověsti mezi národy od sebe místem i jazykem vzdálenými ukazuje zjevně na starý její původ. Příbuzné k tomu jsou také pověsti o upířích a vlkodlacích, ježto se tolikéž u všech Slovanů, tak i mnohých jiných národů evropských nalézají. | “ |
— Karel Jaromír Erben[1] |
V Čechách se pověsti podobného zaměření vyprávějí o velhartickém hřbitově u kostela svaté Maří Magdalény[3] (dříve kostel Božího těla), hřbitově u kostela svatého Petra a Pavla u bývalých Byšiček[4], případně o kostele svatého Prokopa u Krupky. Pověst související s kostelem u Krupky ve verších zpracoval František Cajthaml ve sbírce Sto pověstí a bájí severočeských. Obsahově se však poněkud liší (hlavní postavou není dívka, ale stařenka, a přestože se nerouhá, ba naopak je velmi zbožná, potká ji podobný osud jako Erbenovu hrdinku. Ačkoli nemrtvým o vlas unikne, následkem šoku do dvou dnů umírá).[5]
Podobný příběh vylíčil již v 18. století německý spisovatel Gottfried August Bürger ve své básni Lenore z roku 1774, která měla inspirovat K. J. Erbena k napsání Svatební košile.[6]
Obsah
Mladá dívka se stále modlí za svého milého, který je v cizině už mnoho let a stále se nevrací. Zbytek její rodiny je již mrtev. Dívka žádá v modlitbách pannu Marii, aby raději zkrátila její život, než aby ji nechala žít samotnou bez jejího milého. To je však z křesťanského hlediska rouhání, a tak jednou za jasné noci její milý skutečně přichází a láká ji ven pod záminkou, že si ji konečně vezme za manželku. Ona se nechá přemluvit a vydá se s ním uprostřed noci na cestu. S sebou si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. A když jdou, její milý si všimne, že s sebou nese modlitební knihy. Přemluví ji, aby je zahodila, protože je prý zpomalují. Ona mu vyhoví a rázem jsou o deset mil dále. Po několika dalších mílích si on všimne, že jeho milá má růženec za pasem. Vezme jí ho, zahodí, a rázem jsou o dvacet mil dále. Jdou a jdou, až si on opět všimne, že ona má na krku křížek. Křížek jí utrhne, zahodí, a rázem jsou skokem o třicet mil dále.
Když dorazí na místo, všimne si dívka, že dorazili k hřbitovu a její milý je vlastně živoucí mrtvola. Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Když zjistí, že mu neuteče, snaží se schovat v márnici. Tam však leží umrlec. Její milý ji dostihne a třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby vstal a pustil jej dovnitř. Třikrát se mrtvý probudí, ale dívka se pokaždé vroucně modlí a prosí Boha o záchranu, takže mrtvý pokaždé znovu usíná. Když dívka při třetím modlení přiznává i svůj hřích a lituje toho, přichází ráno a kohout zakokrhá. Tím pádem všechny temné síly rázem ztratí svou moc a musejí ihned opustit svět živých - umrlec padne na zem a dívka ví, že už jí nemůže ublížit. Jen košile, které si s sebou nesla, jsou ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově.
Motiv
Ústředním motivem balady je kontrapunkt mezi pohanskou a křesťanskou kulturou (tyto slovanské básně mají svůj prapůvod v dobách, kdy se křesťanství šířilo Evropou). Síly zla, které znázorňují prvky pohanské mytologie (zejména postavy nemrtvých), mohou člověka ohrozit, pokud se jim poddá nebo se odvrátí od správné cesty; ale nakonec budou poraženy mocnějšími silami dobra, které znázorňují křesťanské motivy (víra, modlitba, lítost a odpuštění).
Úryvek
- Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,
- hrobových oblud mocný pluk;
- šumí a kolem klapají
- a takto píseň skuhrají:
- „Tělu do hrobu přísluší,
- běda, kdos nedbal o duši!“
- A tu na dvéře: buch, buch, buch!
- burácí zvenčí její druh:
- „Vstávej, umrlče, nahoru,
- odstrč mi tam tu závoru!“
Díla online
- MARTÍNEK, František. Svatební košile (ballada na slova Karla Jarom. Erbena) pro soli, smíšený sbor a orkestr od Antonína Dvořáka: rozbor skladby s krátkým životopisem skladatelovým. Olomouc: Žerotín, 1885, 30 s. Zdigitalizováno v rámci služby Elektronické knihy na objednávku (EOD) Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Dostupné online.
Odkazy
Reference
- ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957. 151 s. Kapitola Svatební košile (výklad), s. 123–124.
- PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče). [s.l.] : [s.n.].
- TRÁVNÍČKOVÁ, Marie. Magická místa Česka: Svatební košile roztrhané na Byšičkách [online]. Hospodářské noviny, 2006-07-21 [cit. 2012-05-05]. Dostupné online.
- MÜLLEROVÁ, Eva. Po stopách nejslavnějších příběhů z Erbenovy Kytice [online]. novinky.cz, 2009-04-20 [cit. 2012-05-05]. Dostupné online.
- CAJTHAML, František. Sto pověstí, bájí a příběhů severočeských. Praha: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství, 1924. 151 s. Kapitola Mše duchů v kostelíčku Svatoprokopském, s. 7–10.
- Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1., Libri, Praha 2007, str. 249-250
Literatura
- ERBEN, Karel Jaromír. Kytice z pověstí národních. 1. vyd. V Praze: Tisk a náklad Jarosl. Pospíšila, 1853. 149 s. Dostupné online. - balada Svatební košile, s. 24-38.
Související články
- Poklad (Kytice)
- Polednice (Kytice)
- Vodník (Kytice)
- Vrba (Kytice)
- Josef Kábrt - autor animovaného hororu „Svatební košile“
- Gottfried August Bürger
Externí odkazy
- Dílo Kytice z pověstí národních/Svatební košile ve Wikizdrojích
- Digitalizovaná vydání díla Kytice z pověstí národních v digitální knihovně Kramerius NK ČR.