Divoká planeta

Divoká planeta je francouzsko-československý animovaný sci-fi film z roku 1973, natočený podle románu Stefana Wula. Režisérem byl René Laloux. V roce svého uvedení obdržel cenu poroty festivalu v Cannes.

Divoká planeta
Původní názevLa Planète sauvage
Země původuFrancie Francie
Československo Československo
Jazykfrancouzština
Délka72 min
Žánrysci-fi film
film natočený podle knihy
animovaný film
PředlohaOms en série
ScénářRoland Topor
René Laloux
Stefan Wul
RežieRené Laloux
Obsazení a filmový štáb
DabingJean Topart
Hubert de Lapparent
Philippe Ogouz
Gérard Hernandez
Éric Baugin
 více na Wikidatech
ProdukceRené Laloux
Roland Topor
Stefan Wul
Alain Goraguer
Dick Elliott
Anatole Dauman
HudbaAlain Goraguer
KameraDick Elliott
Boris Baromykin
Výroba a distribuce
Premiéra1973
DistribuceNetflix
Divoká planeta na ČSFD, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děj

Hlavním hrdinou je mladý člověk, který slouží jako hračka dítěte modrých Dragů – skutečných vládců planety Ygam. Modří jsou několikanásobně větší než normální lidé a jsou vybaveni dokonalými technologiemi. Obyčejní lidé jsou pro ně jen trpěnou škodnou a domácími mazlíčky. Hlavní hrdina se postupně seznamuje s fantastickým světem Divoké planety a když uprchne, seznámí se i divokými lidmi. Protože se Modří rozhodnou lidi vyhubit, utíkají lidé na sousední měsíc, Divokou planetu. Tam zjistí, že Modří získávají svou sílu a technologie od jiných mimozemšťanů. Lidé zneškodní obří sochy, naruší rozmnožovací cyklus Modrých, kteří chtě-nechtě musejí vyjednat oboustranně přijatelný kompromis.

Popis filmu

Animovaný film (francouzský název La Planéte sauvage) je barevný, dlouhý 72 minut. Hlavní zásluhu o uznání filmu měl francouzský grafik, literát a tvůrce řady experimentálních filmů Roland Topor. Přesto, že zpracováním je film na první pohled určen pro děti, hluboké myšlenkové poselství uspokojí zejména přemýšlivé diváky. Film se připravoval v letech 19691973 a byl natočen v pražském studiu Jiřího Trnky.[1] Film vyšel v roce 1973 v češtině, francouzštině, angličtině a italštině, poté následovaly jazykové verze (nebo oficiální titulky) ve španělštině, portugalštině, maďarštině, němčině, švédštině, japonštině, finštině a po roce 1989 v řečtině a estonštině.

Odkazy

Reference

  1. ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha: CINEMA, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola 300 hlavních filmů – Divoká planeta, s. 46.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.