Jorge Luis Borges

Sice se narodil v Argentině, ale jeho rodiče, jimiž byli Leonor Rita Acevedo Suárez de Borges (1876–1975) a Jorge Guillermo Borges (1874–1938), se roku 1914 přestěhovali do Evropy, kde pak žili v Ženevě, v Itálii a ve Španělsku. V této době získal řadu kontaktů s různými avantgardními skupinami a směry (dadaismus, ultraisté).

Roku 1921 se vrátil do Argentiny, kde začal psát pro několik literárních a filosofických časopisů. Od roku 1938 se u něj projevily první příznaky slepnutí a roku 1955 oslepl zcela. V témže roce (1955) se stal ředitelem Národní knihovny v Buenos Aires a profesorem literatury na universitě v Buenos Aires.

Měl jednu sestru, a to Leonor Fanny Borges Acevedo, zvanou 'Norah' Borges, (1901–1998), jejímž manželem se stal španělský básník, literární kritik Guillermo de Torre (1900–1971).

Manželkou Jorge Luise Borgese byla argentinská spisovatelka a překladatelka María Kodama (* 1937). Jorge Luis Borges zemřel v roce 1986 a byl pochován na hřbitově 'Cimetière des Rois' v Ženevě.

Během svého života získal řadu významných literárních ocenění např. cenu Formentor, či Cervantesovu cenu.

Jeho hrob v Ženevě ('Cimetière des Rois').

V díle tohoto autora se směšují jihoamerické a evropské vlivy. Jeho vyprávění je silně spojeno s esejistickými postupy (zabývá se problematikou jazyka, času, atp.). V roce 1949 prohlásil, že fantastickou literaturu charakterizují čtyři základní postupy: vytváření textu odkazujícího sama na sebe, cestování v čase, zpochybnění jedinečnosti postavy jako subjektu a prolínání snu a skutečnosti.[1] Všechny tyto literární prostředky se v jeho díle objevují. Borges vypracoval proces parodie západní kultury. Nejvíce ho proslavila povídková tvorba, nesená v duchu magického realismu. Příběhy jejích protagonistů zachycují jen několik základních momentů života, mívají paradoxní vyústění. Charakteristické jsou rovněž disparátní výčty a přívlastky.[2]

• Obecné dějiny hanebnosti (1935)
• Dějiny věčnosti (1936) – eseje
• Šest problémů pro dona Isidra Parodiho (1942) – napsáno ve spolupráci s A. Bioy Casaresem
• Fikce (1944) – česky vyšlo ve Spisy I (2009), nakladatelství Argo.
• Alef (1949) – česky vyšlo ve Spisy I (2009), nakladatelství Argo.
• El libro de los seres imaginarios (1968) – napsáno ve spolupráci s M. Guerrerovou, Kniha o imaginárních bytostech, česky vyšlo pod poněkud nešťastně zvoleným překladem názvu „Fantastická zoologie“ (1988 Odeon, 1999 Hynek)
• Kniha z písku (1975) – česky vyšlo spolu s Brodinovou zprávou v knize „Zrcadlo a maska“ (1989), ISBN 80-207-0076-5
• Brodiova zpráva (1978) – česky vyšlo spolu s Knihou z písku v knize „Zrcadlo a maska“ (1989)
• Dvacátého pátého srpna (1983)

• rytíř Řádu čestné legie (Francie, 1983)
• komandér Řádu umění a literatury (Francie, 1962)
• rytíř Řádu Bernarda O'Higginse (Chile, 1976)
• komtur s hvězdou Řádu islandského sokola (Island)
• velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 27. prosince 1967)[3]
• velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 30. října 1984)[4]
• velký záslužný kříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1979)
• komtur Řádu peruánského slunce (Peru, 1965)
• velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 10. prosince 1981)[5]
• velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 16. listopadu 1984)[5]
• čestný důstojník Řádu britského impéria (Spojené království)
• velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (Španělsko, 1983)

• 
  Leonor Rita Acevedo Suárez de Borges (1876–1975), matka J. L. Borgese a Leonor Fanny Borges Acevedo (alias 'Norah')
• 
  'Norah' Borges (1901-1998) a její manžel Guillermo de Torre (1900–1971)
• 
  Jorge Luis Borges (1921)
• 
  Jorge Luis Borges
• 
  Jorge Luis Borges
• 
  Jorge Luis Borges s argentinským spisovatelem Ernestem Sábatem
• 
  Pamětní deska v Paříži (13 rue des Beaux-Arts, Paris 6e)
• 
  Jeho žena María Kodama
• 
  María Kodama při prezentaci knihy 'Diálogo con Borges (Ocampo, V.)' v roce 2014 v Paříži