Bohuslav Kouba

Narodil se 7. července 1911 v Újezdu pod Kladnem (dnes Kladno).[1][2] Otec Josef pracoval v kladenských hutích, matka Anna, rozená Štěpánková byla v domácnosti (kromě Bohuslava měli ještě syny Karla a Josefa). Absolvoval obecnou a měšťanskou školu na Kladně a zde poté nastoupil na Státní průmyslové škole. Tu ukončil ve druhém ročníku a poté se vyučil soustružníkem.

1. října 1932 nastoupil základní vojenskou službu u 5. pěšího pluku TGM v Praze. Absolvoval poddůstojnickou školu a 1. března 1933 byl povýšen na svobodníka. 29. března 1934 byl propuštěn na trvalou dovolenou z důvodu vady zraku. 24. září 1938 byl povolán na vojenské cvičení následně prodloužené v důsledku mobilizace do poloviny října 1938, kdy odešel zpět do civilu.

Od podzimu 1938 do léta 1939 pracoval jako obchodní zástupce a poté jako technik. Poté odjel do Essenu, kde nastoupil na místo technika v ocelárnách. Při dovolené na jaře 1940 opustil protektorát a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Bejrút se dostal do Francie. V řadách 2. pěšího pluku se zúčastnil bojů o Francii a po její porážce (koncem června 1940) odjel 13. prosince 1940 do Velké Británie. Byl zařazen k 2. pěšímu praporu Čs. samostatné brigády.

Začátkem roku 1941 byl vybrán do výcviku pro plnění zvláštních úkolů a 26. ledna 1941 byl jmenován velitelem skupiny Bioscop. 7. března byl povýšen na četaře. Od 15. srpna do 7. listopadu 1941 v rámci výcviku absolvoval základní sabotážní kurz, parašutistický výcvik a kurz průmyslové sabotáže. 28. října 1941 byl povýšen na rotného.

28. dubna 1942 byl společně s čet. abs. Bublíkem a čet. Hrubým vysazeni u obce Požáry na Křivoklátsku. Společně s parašutistou Arnoštem Mikšem, se kterým navázal kontakt v Praze, se pokusil o vyzvednutí materiálu v místě doskoku 30. dubna. Pokus byl neúspěšný a došlo k přestřelce s českými četníky, kteří na příkaz Gestapa hlídali nalezenou vysílačku. Mikš byl zraněn a ukončil svůj život. Kouba byl zatčen a měl být předán gestapu. Proto na kutnohorské četnické stanici požil jed a zemřel na následky otravy.[3] Pohřben byl do hromadného hrobu na hřbitově v Praze-Ďáblicích.

In memoriam byl 1. prosince 1945 jmenován podporučíkem pěchoty a povýšen na poručíka pěchoty. 17. července 1948 byl in memoriam povýšen na nadporučíka pěchoty. Nad vchodem do kladenských hutí byla umístěna pamětní deska s jeho jménem.

• 1940 - Československý válečný kříž 1939
• 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie
• 1945 - druhý Československý válečný kříž 1939

• REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.