Bohumil Pospíšil

Narodil se v rodině Františka Pospíšila, pacholka v Přerově a jeho manželky Marie, rozené Ambrusové.[1]

Na svou první cestu se vydal už v roce 1920, když vyjel do tehdejšího sovětského Ruska.[3]

Z Ruska se vrátil v roce 1921 a pravděpodobně díky svému příteli (níže zmiňovanému Josefu Hüblovi) se seznámil s o 9 let starší Klementinou Šebestovou (podle záznamu v "rodinném listu" bydlela v Přerově na stejné adrese jako Hübl ). V roce 1922 se Klementině a Bohumilovi narodil syn Bohumil. V říjnu 1923 se Pospíšil spolu s Klementinou a Bohumilem přestěhoval do Prahy. V Praze se v říjnu 1924 narodila Květoslava a v lednu 1926 Jarmila, třetí společné dítě. Bohumil s Klementinou nebyli oddáni.[p 1]

Na další cestu se vydal 10. srpna 1926. Přes Turecko, Sýrii, Kurdistán, Mezopotámii, Arábii, Persii, Balúčistán, Afghánistán, Indii, Barmu, Indočínu, Čínu, Mongolsko, Mandžusko, Koreu, Formosu,Japonsko, Filipíny, Britské a Holandské Borneo, Celebes, Bali, Jávu a Sumatru dorazil do Singapuru, spolu se svým krajanem a sekretářem Josefem Hüblem.[4][p 2].[5][p 3] V listopadu 1929 se objevil v Sydney.

Dunedin

V létě 1930 se Novém Zélandu již připravoval na návrat. Zamiloval se však do Elizabeth (Eileen) Shannonové (18. 3. 1914–??),[p 4] z novozélandského Dunedinu, prostřední ze tří dětí manželů Davida a Rebeccy Shannonových. Dne 22. prosince 1930 se s ní oženil.[6][7] Novomanželé zůstali na Novém Zélandu ještě deset měsíců, poté odcestovali přes Jižní Ameriku do Prahy, kde byla manželka naturalizována a stala se československou občankou. Po návratu domů v roce 1931 uspořádal Pospíšil v Praze výstavu svých fotografií.[8]

Bohumil a Eileen Pospíšilovi se usídlili na pražském Žižkově. Novozélandská manželka s maorskou krví, která nemluvila česky, zde však nebyla šťastná.[p 5] Aby získal prostředky na pražský život a zpáteční cestu, napsal Bohumil Pospíšil v období 1931–1934 většinu svých knih a příspěvků do českého tisku.[9] V Praze rodina zůstala do roku 1934.[10]

V roce 1932 se manželům Pospíšilovým narodila dcera Eliška, se kterou se v roce 1934 paní Pospíšilová vrátila na Nový Zéland.[11]

V červnu 1934 psaly Národní listy obšírně o automobilové výpravě do Arábie, na kterou se právě Pospíšil chystal s redaktorem listu Vladislavem Forejtem–Alanem automobilem Walter-Junior.[12] V červenci a srpnu 1934 deník o průběhu cesty informoval. Výprava se do Prahy v pořádku vrátila 15. 8. 1934 poté, co se jí nepodařilo projet Arabský poloostrov za severu na jih.[13] O cestě napsal Vladislav Forejt knihu Za karavanou mrtvých.

Podle zprávy spolucestovatele do Arábie Alana-Forejta měl Bohumil Pospíšil před koncem roku 1934 odjet přes Austrálii a Nový Zéland na Formosu (nyní Tchaj-wan), zahynul při zemětřesení.[14] Pozdější bádání zprávu o úmrtí vyvrátilo.

Ve skutečnosti odcestovala manželka s dcerou Eliškou na Nový Zéland, kam dorazily 16. listopadu 1934.[11] Bohumil Pospíšil za nimi přijel 5. února 1935. Důvodem vycestování z Československa se staly obavy z války.[10] V letech 1935–1936 vystavoval na různých místech Nového Zélandu své fotografie z asijských cest. Zda zemi v tomto období opustil a zda skutečně odjel na Formosu, není prozatím ověřeno; přítel Vladislav Forejt o této cestě psal v Národních listech bez časových a jiných údajů, navíc nevěrohodně uváděl, že se jednalo o cestu k „lovcům lebek“.

O pobytu Bohumila Pospíšila existuje v tomto období několik desítek zmínek v místním tisku; z jeho aktivit na Novém Zélandu před a během 2. světové války vyplývá jeho antinacistické a vlastenecké smýšlení, např.:

• V roce 1936 informoval novozélandský tisk o tom, že se manželé Pospíšilovi usadili v rodném městě choti Eileen, Dunedinu a o vydání jeho knihy Toulky po ostrovech divů (Wondering on the Islands of Wonder), v autorově překladu.[15]
• V roce 1937 varoval Bohumil Pospíšil v novozélandském tisku, že není v zájmu Velké Británie ponechat podunajské státy včetně Československa svému osudu vůči nacistickému Německu. Upozorňoval na to, že po získání zemědělských a přírodních zdrojů Maďarska, Rakouska a Rumunska a průmyslové síly Československa by se Německo stalo ještě vážnějším nebezpečím pro Británii.[16]
• V srpnu 1941 vznikla na Novém Zélandu Československá asociace (Czecho-Slovak Association) podporující Spojence a exilovou vládu presidenta Beneše a Bohumil Pospíšil se stal jejím předsedou.[17] Pod jeho předsednictvím se uskutečnily některé akce, např.:
  • po vstupu československých zahraničních vojenských jednotek na území Československa se 12. dubna 1944 sešli členové Československé asociace a odeslali blahopřejný telegram presidentu Edvardu Benešovi;[18]
  • slavnostní setkání Československé asociace se uskutečnilo pod předsednictvím B. Pospíšila u příležitosti státního svátku ČSR 28. října 1944.[19]

Záznam o úmrtí Bohumila Pospíšila uvádí čtyři v té době (1974) žijící potomky, muže ve věku 34 a 25 let a ženy ve věku 41 a 38 let. Nejstarší ze sourozenců Pospíšilových byla dcera Eliška, která se narodila v roce 1932 v Praze, nejmladší syn Kenneth. O nich, ani o jejich sourozencích se prozatím nepodařilo víc zjistit.

Poslední zpráva o manželích Pospíšilových v digitalizovaném novozélandském tisku je z roku 1945, kdy byli jmenováni mezi čestnými hosty Dne Impéria;[20] v říjnu 1945 vystoupil jako předseda Československé asociace k československému státnímu svátku.[21] Po tomto datu se již novozélandský tisk (digitalizovaný do 31. 12. 1949) o Bohumilu Pospíšilovi nezmiňoval.

Místo a datum úmrtí Bohumila Pospíšila zůstávaly dlouhá léta nezjištěny.[3][10] Podle novozélandské databáze úmrtí zemřel 28. srpna 1974 v Aucklandu (nemocnice Cornwall Public Hospital ve čtvrti Epsom).[2][p 6] Pohřben byl na aucklandském hřbitově Mangere.

Bohumil Pospíšil přispíval ve 30. letech 20. století do časopisů Malý čtenář (román Mezi čínskými piráty a různé povídky vycházely v ročnících 1934–1935 a 1935–1936), Světozor (ročník 1931–1932, články o Thajsku (tehdy Siam), Indii aj.), Širým světem a Pestrý týden.

V letech 1932–1934 otiskovaly jeho příspěvky o životě v Asii Lidové noviny[22] a Národní listy.[23]

• Čínou za revolučního varu (dojmy z cest po jižní a střední Číně; V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
• Toulky po ostrovech divů, Nový Zealand (V Praze, Československá grafická Unie, 1935)
• Wondering on the Islands of Wonder, New Zealand (autorův překlad knihy Toulky po ostrovech divů; vydal Coulls Somerville Wilkie, Dunedin, 1935)
• V zemi otrávených šípů (román z Nové Guineje, ilustrace Zdeněk Burian; Toužimský a Moravec, 1936)
• Čínou za revolučného varu (slovensky, Dojmy z ciest po južnej a strednej Číne, překlad Jožo Hritz; Pospíšil, Československá grafická Unia, 1938)

• Po pětileté cestě po Asii vystavil své fotografie v srpnu 1931 v Praze.[8]
• Své fotografie z cest vystavoval i během svého pobytu na Novém Zélandu

1. Informace pochází z osobního archivu syna Květoslavy
2. Josef Hübl pocházel též z Přerova. Poté, co se oba cestovatelé nepohodli, žil Josef Hübl v Číně, oženil se s ruskou emigrantkou a v roce 1938 se vrátil, nejspíš dočasně, do vlasti. Dva Přerované na cestě kolem světa. Lidové noviny. 20. 9. 1938, s. 4. Dostupné online.
3. Názvy států a území jsou uváděny podle dobové terminologie.
4. Novozélandská matrika narozených uvádí její křestní jména Francis Elizabeth, jako nevěsta je zapsána Elizabeth. V tisku je její křestní jméno uváděno jako Eileen.
5. Podle citátu, který uvedl Jaroslav Fencl v Pionýrské stezce, se manželce naopak na Novém Zélandu stýskalo po Praze.
6. V databázi je chybně uveden rok narození 1901 místo 1902, křestní jméno, den a měsíc narození však souhlasí. Stejně tak je chybně uvedeno jméno matky Anna, místo správně Marie (viz fotokopie v Galerii).

• Jaroslav Fencl: Bohumil Pospíšil, moderní Marco Polo. Pionýrská stezka. 5/1972, s. 4–5.
• OLŠA, JR., Jaroslav. Seven Czech travellers in Korea, IN: 1901 photographs of Seoul by Enrique Stanko Vráz and other early Czech travellers´ views of Korea. Seoul: Seoul Museum of History, 2011. Dostupné online. S. 185–193. (anglicky a korejsky)
• Zdenka Klöslová: Ztracený a zapomenutý? Cestovatel Bohumil Pospíšil. Nový Orient. 2/2005, s. 58–59.
• NEKOLA, Martin. Po stopách Čechů na Novém Zélandu : ...za dlouhým bílým oblakem.Chybí název periodika! [978-80-7656-027-7 Dostupné online].Chybí povinný parametr: V šabloně {{Citace periodika}} je nutno určit zdrojové "periodikum" odkazu!

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Pospíšil na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Pospíšil
• Databáze Daildeca.cz: Ilustrace Zdeňka Buriana ke knize V zemi otrávených šípů
• Z Přerova až na pohřeb velkého Maora. Překvapivý osud zapomenutého dobrodruha Bohumila Pospíšila