Bogoljubovo

Bogoljubovo (rusky Боголю́бовоBogoljúbovo) je ruská vesnice v Suzdalském rajónu Vladimirské oblasti. Leží asi 10 kilometrů severovýchodně od města Vladimir. Populace má v současné době tendenci růstu, v roce 1969 ve městě žilo na 3 900 obyvatel, roku 1989 se počet obyvatel zvýšil na 4 143,[3] obyvatelstvo dále v roce 2002 stouplo na 4 218 obyvatel.[4] Poslední sčítání lidu z roku 2010 ukazuje hodnotu 4 494 obyvatel.[2]

Bogoljubovo
Боголю́бово
Kostelní věže v Bogoljubově
Poloha
Souřadnice56°11′41″ s. š., 40°31′51″ v. d.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRusko Rusko
Federální okruhCentrální
OblastVladimirská
RajónSuzdalský

Vladimirská oblast na mapě Ruska
Bogoljubovo
Bogoljubovo, Vladimirská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel4 494 (2010[2])
Správa
Statusvesnice
Vznik1158
ZakladatelAndrej Jurjevič Bogoljubskij
Telefonní předvolba+7 4922
PSČ601270
Označení vozidel33
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bogoljubovo založil veliký vladimirský kníže Andrej Jurjevič Bogoljubskij na řece Něrli vtékající do řeky Kljazmy v roce 1158. Andrej zde panoval 17 let, poté byl roku 1174 v Bogoljubově zavražděn.

Ruští ortodoxní křesťané věří, že Andrej Bogoljubskij založil toto město poté, co měl vidění Bohorodičky. Před ním se zjevila Bohorodička držící svitek v pravé ruce a přikázala mu postavit klášter na místě zjevení. Na tomto místě dnes stojí chrám Pokrovu na Něrli, který je v rámci Bílých památek Vladimiru a Suzdalu od roku 1992 zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.[5]

Historie

Bogoljubská ikona Matky Boží se svatým Zosimem a Sabbatikem

Bogoljubovo, bývalé sídlo knížete Andreje Bogoljubského vládnoucího mezi léty 11571174, bylo založeno v roce 1158 na příkaz knížete Andreje v místě, kde řeka Něrl spojuje povodí řeky Oky s povodím Volhy. Založení města duchovenstvo spojovalo s legendou o zjevení se Matky Boží knížeti Andrejovi. Když se vracel z Vyšgorodu a přivážel odsud byzantskou ikonu Bohorodičky, 10 kilometrů od Vladimiru se koně zastavili a žádným způsobem se nenechali přimět k další cestě. Na tomto místě průvod přenocoval. Té noci proběhlo zjevení a na jeho místě byl založen hrad Andreje Bogoljubského, který se stal symbolem obce.

V roce 1177 nechal rjazaňský kníže Gleb Rostislavič dobýt a vyplenit Bogoljubovo poté, co byl Andrej Bogoljubskij zavražděn. Mongolové poté zničili hradby města v roce 1238. V 17. – 19. století probíhala výstavba kláštera, v roce 1917 po velké říjnové revoluci byl klášter uzavřen, poté byl v roce 1992 znovu otevřen. Od roku 1997 jsou v Bogoljubově kláštery dva – mužský a ženský.

Mezi léty 1945 a 1965 bylo Bogoljubovo centrem vladimirského rajonu, Od roku 1965 je součástí suzdalského rajonu. V letech 19602005 mělo Bogoljubovo status sídla městského typu.

Do současnosti se částečně zachovaly sypané valy, příkopy a spodní části stěn a opěrných pilířů bělokamenného opevnění knížecího paláce – arkádová galerie a věž s točitým schodištěm, také základy chámu Narození Panny Marie (z let 11581165), na kterých je postaven patrový barokní kostel z roku 1751. Chrám Nanebevzetí Panny Marie, zvonice a obytné domy nad vstupní branou byly postaveny v 19. století. Chrám Bogoljubské ikony Panny Marie v byzantsko-ruském stylu byl dokončen roku 1866 podle projektu architekta Konstantina Andrejeviče Tona. Nejznámější a nejvýraznější stavbou Bogoljubova je chrám Pokrovu na Něrli, který se rovněž dochoval celý. Nachází se asi 1,5 kilometru od Bogoljubova.

V roce 2004 zde ve zrekonstruovaném objektu zaniklé konzervárny otevřela výrobní závod česká firma Hamé.[6]

Populace

RokPočet obyvatelZdroj informací
1859 1 003[7] Spis obyvatelstva měst po sčítání lidu v roce 1859
1897 1 459[8] Sčítání lidu Ruské říše (1897)
1926 1 474[9] Sčítání lidu SSSR (1926)
1959 2 585[10] Sčítání lidu SSSR (1959)
1970 3 942[11] Sčítání lidu SSSR (1970)
1979 4 171[12] Sčítání lidu SSSR (1979)
1989 4 143[3][13] Sčítání lidu SSSR (1989)
2002 4 218[4][14] Sčítání lidu Ruska (2002)
2010 4 494[2] Sčítání lidu Ruska (2010)

Fotografie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bogolyubovo na anglické Wikipedii a Боголюбово na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
  2. Svazek 1. Hojnost a distribuce obyvatelstva. 5. Ruská populace, federální okresy Ruské federace, okresy, městská sídliště, venkovské lokality – administrativní centra a venkovská sídla s počtem obyvatel 3 000 a více osob [databáze online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-04.; Výsledky národního sčítání lidu (rusky)
  3. Всесоюзная перепись населения 1989 года (Populace všech sovětských republik, sčítání lidu 1989) [online]. Týdenní Demoskop, Institut demografie ruské státní univerzity – vyšší škola ekonomická. Kapitola „Всесоюзная перепись населения 1989 г. Численность наличного населения союзных и автономных республик, автономных областей и округов, краёв, областей, районов, городских поселений и сёл-райцентров.“ (Sčítání lidu všech sovětských republik v roce 1989. Populace Sovětského svazu, všech jeho republik, oblastí, území, měst a administrativních celků včetně vesnic.). Dostupné online. (rusky)
  4. „Численность населения России, субъектов Российской Федерации в составе федеральных округов, районов, городских поселений, сельских населённых пунктов – районных центров и сельских населённых пунктов с населением 3 тысячи и более человек“ (Populace ruska, jeho federálních území, oblastí a měst – administrativní celky a oblasti s populací nad 3 000 obyvatel) [databáze online]. Dostupné online. (rusky)
  5. Světové dědictví UNESCO [online]. Kapitola Historická centra Vladimiru a Suzdalu. Dostupné online. (anglicky)
  6. Babické Hamé otevřelo výrobní závod v Rusku. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-03-23]. (česky)
  7. Provincie Vladimir. Spis obyvatelstva měst po sčítání lidu v roce 1859
  8. Provincie Vladimir, první valná sčítání lidu 1897 [online]. Kniha 1. a 2.. vyd. Knihovna C.S., 1901–1904 [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-03-2012. (rusky)
  9. Vladimirský okruh ivanovské průmyslové oblasti [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-08-2011. (rusky)
  10. Sčítání lidu Unie z roku 1959 [online]. (archivováno 23. srpna 2011) (rusky)
  11. Sčítání lidu Unie z roku 1970 [online]. (archivováno 23. srpna 2011) (rusky)
  12. Sčítání lidu Unie z roku 1979 [online]. (archivováno 23. srpna 2011) (rusky)
  13. Týdenní Demoskop, Institut demografie ruské státní univerzity – vyšší škola ekonomická. (archivováno 23. srpna 2011) (rusky)
  14. Týdenní demoskop, Institut demografie ruské státní univerzity – vyšší škola ekomonická [cit. 2014-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-08-2011. (rusky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.