Božena Fuková

Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Od ledna 1967 pracovala v Institutu řízení v Praze a byla členkou týmu okolo Oty Šika, který se zabýval ekonomickými reformami. Během pražského jara v roce 1968 patřila k představitelům reformního proudu v KSČ.[3]

Ve volbách roku 1964 byla zvolena za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Středoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedala až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5] K roku 1968 se profesně uvádí jako výzkumná pracovnice z obvodu Podbrezová.[6] V říjnu 1968 patřila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa mezi čtyři poslance parlamentu, kteří odmítli hlasovat pro přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR. Bylo jí tehdy 33 let a měla malou dceru.[3]

Po federalizaci Československa usedla roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Podbrezová), kde setrvala ale jen do října 1969, kdy byla zbavena mandátu.[7] Kvůli svým postojům proti sovětské okupaci byla zbavena politických funkcí a propuštěna ze zaměstnání.[3] Následně byla rovněž opakovaně vyslýchána Státní bezpečností.[8]

Během normalizace mohla vykonávat jen úřednickou práci jako účetní a referentka. Své názory neodvolala a udržovala přátelské kontakty s dalšími ze čtveřice odpůrců okupace (Gertruda Sekaninová-Čakrtová, František Kriegel). Po sametové revoluci byla v únoru 1990 zvolena do Sněmovny lidu Federálního shromáždění v rámci procesu kooptace do Federálního shromáždění, nyní jako bezpartijní kandidátka z obvodu Rakovník. Zde setrvala až do prvních svobodných voleb v roku 1990. V březnu 1990 se stala členkou komise pro odchod sovětských vojsk z Československa, kterou vedli Josef Macek a Michael Kocáb. Po volbách v roce 1990 působila až do rozdělení Československa v odboru pro styk s veřejností v Kanceláři Federálního shromáždění. Ponechala si občanství české i slovenské.[3][9]

V roce 2006 jí slovenský prezident Ivan Gašparovič udělil Řád Ľudovíta Štúra a v roce 2008 získala Vyznamenání Zlaté lípy od české ministryně obrany. V roce 2014 obdržela od Nadace Charty 77 Cenu Františka Kriegla.[10] Dne 28. října 2014 ji český prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně. Jejím manželem byl novinář a básník Zdeněk Fuka (1927–2008, po roce 1968 rovněž pronásledovaný). Božena Fuková žila s rodinou v Praze.[3] Zemřela v květnu 2017.[2]