Blanka Francouzská (1253–1320)

Blančin náhrobek v Saint-Denis

Blanka se narodila jako osmý potomek francouzského krále Ludvíka IX. a Markéty Provensálské během jejich účasti na křížové výpravě. Do Francie se rodina vrátila roku 1254, kdy se Ludvík IX. opět ujal vlády nad zemí destabilizovanou úmrtím královny matky. Po babičce byla ostatně malá princezna pojmenována.

30. listopadu 1268 či 1269[1] se Blanka provdala za svého vrstevníka, kastilského prince Ferdinanda. Dějištěm dynastické svatby byl Burgos. Ženich byl prvorozeným synem kastilského krále Alfonse X. a Violanty Aragonské. Manželské štěstí netrvalo dlouho, Ferdinand se dožil pouhých dvaceti let, zemřel v červenci 1275.[2]Zůstali dva chlapci Alfons a Ferdinand. Dědicem královské koruny se měl stát starší Alfonso. Sancho, mladší bratr zemřelého, se však nechal roku 1282 šlechtickou opozicí prohlásit následníkem trůnu a roku 1284 se stal po otcově smrti kastilským králem. Uznala jej většina šlechty a představitelů měst.

Mladá vdova nechala oba chlapce v péči své tchyně Violanty v Játivě a odešla zpět do Francie, kde od roku 1285 dělala společnici své matce Markétě v klášteře Cordelières. Blančin bratr, francouzský král Filip, varoval Sancha před možnou francouzskou invazí do Kastílie, pokud neuzná Alfonsova práva. Invazi však nestihl uskutečnit, protože zemřel na válečné výpravě do Katalánska. Blanka přežila svou matku o pětadvacet let. O rok úmrtí se vedou spory. Udávají se léta 1320–1323.