Alfons de la Cerda

Alfons se narodil jako prvorozený syn následníka kastilského trůnu Ferdinanda a Blanky, dcery francouzského krále Ludvíka IX. V červenci 1275[2] mu zemřel otec a matka jej nechala společně s mladším Fernandem v péči své tchyně Jolanty v Játivě. Alfons se měl stát dědicem královské koruny. Královna Jolanta se rozhodla bránit jeho dědická práva na kastilský trůn proti svému mladšímu synovi a dokonce s oběma vnuky odešla ke svému bratrovi Petrovi na aragonský dvůr. Alfons Kastilský se švagrem Petrem Aragonským podepsal tzv. buñolský pakt a oba chlapci byli uvěznění. Jolanta se poté vrátila do Kastílie ke svému manželovi,[3] který se nakonec rozhodl rozdělit království mezi syna Sancha a vnuka Alfonse tak, že Sancho měl po jeho smrti dostat Kastílii a Alfons León. Do celé situace se pokoušel zasahovat jako strýc malého následníka i francouzský král Filip III.[4] Alfons X. zemřel roku 1284 a Sancho se ujal celého dědictví.

Alfons se dostal na svobodu až roku 1286, kdy jej Alfons Aragonský propustil ze zajetí a prohlásil jej králem Kastílie a Leónu.[3] I přes podporu aragonského bratrance nebyl Alfons schopen proti Sanchovi získat trůn a po nástupu Jakuba II. na aragonský trůn podpora z Aragonie opět ustala. Královna Jolanta sice nadále pokračovala ve snaze mu pomoci, ale zemřela roku 1301. 8. srpna 1304[1] se Alfons svých nároků na León vzdal výměnou za tituly a statky. Jednalo se o součást smlouvy z Torrellas.

Zemřel zřejmě ve třicátých letech 14. století jako otec sedmi či osmi dětí a byl pohřben v rodovém pohřebišti v Las Huelgas.