Bitva u Voroněže

Bitva u Voroněže (rusky:Воронежско-Ворошиловградская операция) byla vojenským střetnutí během Velké Vlastenecké války, ve kterém proti sobě bojovaly německé a maďarské jednotky na straně jedné a sovětské jednotky na straně druhé. Bitva se odehrávala v okolí strategicky důležitého města Voroněže na Donu ve dnech 28. června – 24. července roku 1942.

Bitva u Voroněže
konflikt: Velká vlastenecká válka
Ruští civilisté prchající před německou armádou u Voroněže
trvání: 28. června – 24. července 1942 místo: Voroněž, SSSR výsledek: vítězství Osy
strany
Třetí říše Rumunsko Itálie Maďarsko	Sovětský svaz
velitelé
Fedor von Bock Hermann Hoth Gusztáv Jány	Filipp Golikov Alexandr Vasilevskij
síla
1 300 000 vojáků 1 495 tanků 1 200 letadel	1 310 000 vojáků
ztráty
celkem: 70 600 10 711 mrtvých 44 412 raněných 2 258 pohřešovaných	celkem: 568 347 370 522 mrtvých a pohřešovaných 197 825 raněných

Po druhé bitvě o Charkov, v níž byla Rudá armáda poražena, se rozeběhla operace Blau, což bylo krycí jméno pro tažení Wehrmachtu na východ v roce 1942. Proti 4. německé pancéřové armádě pod velením Hermanna Hotha stála sovětská 40. armáda, které velel Nikolaj Fjodorovič Vatutin. Útok německých vojsk začal 28. června 1942. Německá vojska se pokoušela o obkličovací manévry, ovšem Rudá armáda už byla zkušenější, a tak po urputných bojích organizovaně ustupovala do dalších obranných pozic. Dne 4. července pronikly německé jednotky do předměstí Voroněže. Město se jim však po urputných bojích podařilo ovládnout teprve 13. července. Bitva však tímto neskončila, ústupové boje kombinované s protiútoky Rudé armády nadále trvaly. 24. července padl Rostov na Donu, čímž se zcela otevřely dveře k rozhodujícímu útoku na Stalingrad a na Kavkaz.